ECLI:CZ:US:2011:2.US.1347.11.1
sp. zn. II. ÚS 1347/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti navrhovatelky M. K., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 7. srpna 2008, č. j. 13 Nc 5527/2008-6, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2008, č. j. 14 Co 546/2008-19, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 3933/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 9. května 2011, předaným k poštovní přepravě téhož dne a doručeným Ústavnímu soudu dne 10. května 2011, navrhovatelka brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, které se týkaly nařízení exekuce na majetek povinné (navrhovatelky). Posledně citovaným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání navrhovatelky odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolací soud neshledal v rozhodnutí odvolacího soudu žádnou otázku zásadního právního významu. Navrhovatelka považuje napadená rozhodnutí obecných soudů za nesprávná, nespravedlivá a pro ni nepřijatelná a požaduje, aby Ústavní soud nařízenou exekuci zrušil.
2. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podání navrhovatelky směřuje proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 Nc 5527/2008. Posledním procesním prostředkem, který zákon navrhovatelce přiznával a který současně i uplatnila, bylo dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. září 2010. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Chebu zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 18. listopadu 2010, tzn. nejpozději tohoto dne muselo být rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno stěžovatelce.
5. Vzhledem k tomu, že navrhovatelce bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno nejpozději dne 18. listopadu 2010, pak šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nejpozději v pondělí 17. ledna 2011. Proto je třeba ústavní stížnost navrhovatelky, která byla podána k poštovní přepravě dne 9. května 2011, posoudit jako opožděně podanou [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
6. S ohledem na opožděnost ústavní stížnosti Ústavní soud proto ani nevyzýval navrhovatelku k odstranění vad podání spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení.
7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. května 2011
Jiří Nykodým v. r.
soudce zpravodaj