ECLI:CZ:US:2011:2.US.1443.11.1
sp. zn. II. ÚS 1443/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. N. a J. N., oba zastoupeni Mgr. Janem Hruškou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Římská 84/10, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 7 Nc 644/2011 ze dne 18. 4. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Ivana Průšová není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 9 C 287/2010.
Stěžovatelé se závěry krajského soudu nesouhlasí, jsou přesvědčeni, že důkazy jimi předložené v souvislosti s uplatněním námitky podjatosti i samo odůvodnění napadeného rozhodnutí prokazují, že jmenovaná soudkyně podjatá je. Rozhodnutí krajského soudu považují za formální, bez vážného zájmu rozhodnout ve věci s přihlédnutím ke všem skutečnostem tvrzeným stěžovateli.
Byť zdánlivě neexistuje poměr soudkyně k věci, z předložených důkazů lze dovozovat poměr k účastníkům řízení. Sama soudkyně zaslala přípis, v němž uvádí skutečnosti týkající se "role" jejího manžela ve sporech vedených stěžovateli s jejich sousedy - manželi D., zmiňuje se o vzájemné informovanosti manželů o těchto skutečnostech a o námitce podjatosti vznesené v jiném řízení. Dle stěžovatelů i pouhou informovanost o přátelích a sporech souvisejících se stěžovateli, nelze ve vztahu k námitce podjatosti přehlížet. Je rozumově uchopitelné a logické, že manželé spolu standardně řeší své zájmy, pracovní aktivity, přátele a nepřátele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatelé se ze strany Ústavního soudu domáhají přehodnocení závěrů krajského soudu způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejich právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již tento soud vypořádal. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Z ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 9 C 287/2010 se žalobce společnost Šance Týn nad Vltavou spol. s r.o. domáhá po stěžovatelích (jako žalovaných) zaplacení 800 000 Kč. Soudkyně okresního soudu JUDr. Ivana Průšová sdělila právnímu zástupci stěžovatelů, že žalovaní podali žádost hejtmanovi Jihočeského kraje o dohled nad řízením Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, týkajícím se změny územního rozhodnutí MÚ Písek, přičemž dovozují ovlivnění dotčeného řízení jejím manželem. S ohledem na uvedené skutečnosti požádala o sdělení, zda stěžovatelé namítají její podjatost.
Stěžovateli následně vznesené námitce podjatosti jmenované soudkyně nebylo krajským soudem vyhověno. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soudkyně shora zmiňovaný přípis zaslala účastníkům řízení z opatrnosti, sama se však podjatá necítí a zcela odmítá, že by jakýmkoliv způsobem zasahovala do záležitostí stěžovatelů. Je jí pouze obecně známo, že stěžovatelé mají neshody se svými sousedy, manželi D. Dle soudu z ničeho nevyplývají okolnosti, dle nichž by soudkyně, projednávající věc podle rozvrhu práce, měla mít k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům nějaký vztah, vzbuzující pochybnosti o její podjatosti. Skutečnost, že manžel soudkyně byl starostou města Písku a nyní je ředitelem Krajského úřadu Jihočeského kraje, ani s přihlédnutím k tomu, že udržuje osobnější vztahy s manželi D. (v rámci sportovních aktivit) nezakládá sama o sobě pochybnosti o podjatosti jeho manželky v jiném sporu vedeném se stěžovateli jiným žalobcem. V řízení nebylo prokázáno a stěžovatelé ani netvrdili, že by soudkyně měla být vedena a ovlivňována stanovisky svého manžela.
Ústavní soud zdůrazňuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Rovněž úvaha o tom, zda jsou v konkrétním případě dány důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudce se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům dle §14 o.s.ř. spadá výlučně do pravomoci obecného soudu a Ústavnímu soudu nepřísluší jeho právní závěry přehodnocovat. Ústavní soud je pouze oprávněn ověřit, zda v souvislosti s posouzením námitky podjatosti byla dodržena zákonná kritéria a principy obsažené v Listině.
Ústavní soud konstatuje, že krajský soud se námitkami stěžovatelů odpovídajícím způsobem zabýval a své právní závěry patřičně logicky a konkrétně odůvodnil. Jeho rozhodnutí tak nelze považovat za formální či svévolné a z hlediska ústavnosti mu není co vytknout. Ústavní soud shodně konstatuje, že v daném případě podjatost soudkyně nelze dovodit z pouhé okolnosti, že manžel soudkyně je v osobním vztahu se sousedy stěžovatelů majícími se stěžovateli, dlouhodobé neshody, přičemž předmětný spor, z jehož rozhodování by měla být JUDr. Ivana Průšová vyloučena, se těchto neshod vůbec netýká. Předmětem sporu je výhradně žaloba společnosti Šance Týn nad Vltavou spol. s r.o. vůči stěžovatelům o zaplacení peněžní částky, z ničeho přitom nevyplývá a stěžovatelé ani soudkyně neuvádí, jaký by měla mít poměr k právě této projednávané věci, k účastníkům tohoto řízení nebo k jejich zástupcům.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Krajský soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který má oporu v učiněných zjištěních. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelé dovolávají, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, v daném případě názoru vyplývajícímu z extenzivního výkladu ust. §14 o.s.ř., ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelé měli a nepochybně využili možnosti uplatnit v řízení u obecného soudu všechny procesní prostředky k obraně svého práva.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu