ECLI:CZ:US:2011:2.US.1529.11.1
sp. zn. II. ÚS 1529/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatelky Mgr. J. V., advokátem nezastoupené, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 1 Cao 179/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2011 brojí stěžovatelka proti v záhlaví označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a navrhuje, aby bylo nálezem zrušeno pro rozpor se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Stejně jako v jiných případech Ústavní soud předtím, než mohl přistoupit k vlastnímu meritornímu projednání věci, nejprve zkoumal, zda podaný návrh vyhovuje z hlediska formálních požadavků kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou splněny podmínky řízení. Výrok rozhodnutí je odrazem negativního závěru.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR leda tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného vyplývá, že musí jít o individuální akt veřejné moci, který je výsledkem řízení, jehož stěžovatel, který o sobě tvrdí, že je dotčen ve svých základních právech, byl nebo podle zákona měl být účastníkem.
Z obsahu podání a přiložených listin vyplývá, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení před Vrchním soudem v Praze, jehož výsledkem bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 1 Cao 179/2001. Stěžovatelka tedy není oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti proti uvedenému rozhodnutí.
Soudce zpravodaj vzal dále do úvahy, zda podání nelze s ohledem na jeho obsah posuzovat jako ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 12. 2009, č. 515 505 030. I kdyby bylo pominuto, že Ústavní soud je zásadně vázán petitem návrhu - a ten směřuje výlučně pouze proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 1 Cao 179/2001 - nebylo by možno ústavní stížnost věcně projednat, neboť je zřejmé, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (konkrétně soudní přezkum správního rozhodnutí o jehož možnosti byla řádně poučena), a tudíž by bylo i v tomto případě nutno podání posoudit jako nepřípustné podle ustanovení §75 odst.1 zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatelka nebyla v řízení zastoupena advokátem, jak jí to ukládá ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění této vady, neboť taková výzva by byla pouhou formalitou, která by nemohla vést k odstranění základního nedostatku podání, totiž že stěžovatelka není oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti směřující proti napadenému rozhodnutí, jak je uvedeno shora.
Nad rámec uvedeného k obsahu ústavní stížnosti, týkající se povinného zastoupení advokátem, soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud svojí ustálenou judikaturou nepřipouští přiměřené použití §30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), neboť neshledal podmínky pro takový postup podle §63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§18 odst. 2, §45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh nesplňoval ani základní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu pro přezkum jeho obsahu; byl podán osobou zjevně k tomu neoprávněnou, a soudci zpravodaji proto nezbylo, než jej podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj