ECLI:CZ:US:2011:2.US.1546.11.1
sp. zn. II. ÚS 1546/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2011 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti FFS Czech, s.r.o., se sídlem Počernická 272/96, Praha 10, zastoupené Mgr. Davidem Böhmem, advokátem se sídlem Římská 103/12, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2011 č. j. 21 Co 7/2011-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 23. 5. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelka proti výše citovanému rozhodnutí krajského soudu, neboť jím mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání povinné - E. M. v záhlaví citovaným usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2010 č. j. 18 EXE 2927/2010-37, jímž byla dle §44 odst. 2 exekučního řádu k návrhu oprávněné - stěžovatelky nařízena exekuce podle pravomocného a vykonatelného notářského zápisu JUDr. H. K. ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. NZ 281/2008, N 299/2008 k uspokojení povinnosti povinné vyklidit v něm blíže specifikované nemovitosti a pro náklady exekuce oprávněné a soudního exekutora, a to tak, že návrh na nařízení exekuce předmětného notářského zápisu zamítl. Dále pak rozhodl o nákladech exekučního řízení. Krajský soud své zamítavé stanovisko mimo jiné odůvodnil tím, že určení doby splnění povinnosti vyklidit nemovitosti, zakotvené v předmětném notářském zápisu, nelze posoudit jako dostatečně určité, neboť "počátek běhu doby plnění je vázán na okamžik "provedení oprávněným kontroly plnění splátek půjčky povinnou", tedy na okamžik, o kterém není jisto, kdy a zda nastane. Určitost stanovení doby plnění musí vyplývat již z notářského zápisu samotného a doba plnění, tedy i počátek jejího běhu musí být nepochybný již v době jeho sepisu." Proto krajský soud uzavřel, že "notářský zápis ve své zákonné náležitosti stanovení doby plnění (§71b odst. 1 písm. e) notářského řádu) není pro určitost materiálně vykonatelný, nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu je vždy překážkou pro nařízení jeho výkonu a důvodem pro zamítnutí návrhu oprávněného na nařízení exekuce." (str. 3 usnesení).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tyto právní závěry krajského soudu zpochybňovala a na podporu tvrzení o porušení svého práva na spravedlivý proces předestřela argumentaci, v níž polemizuje zejména se způsobem, jakým krajský soud posoudil otázku materiální vykonatelnosti předmětného notářského zápisu. Stěžovatelka je naopak toho názoru, že počátek doby plnění ("provedení oprávněným kontroly plnění splátek půjčky") je zcela jasně patrný a nepochybný, neboť je dán stanoveným splátkovým kalendářem. Z toho důvodu je závěr krajského soudu o neurčitosti notářského zápisu a jeho materiální nevykonatelnosti chybný, jeho rozhodnutí je tak zcela nepředvídatelné a v rozporu s principem právní jistoty. Nadto stěžovatelka kritizovala i současnou právní úpravu exekučního řízení, neboť se jako oprávněná nemohla, vzhledem k absenci opravných prostředků, účinně bránit proti zamítavému rozhodnutí krajského soudu, což je v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Stěžovatelka nicméně svou argumentací obsaženou v ústavní stížnosti staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší, neboť její námitky jsou ve svém obsahu pouze polemikou s právním názorem krajského soudu ohledně posouzení podmínek (v daném případě určitosti doby plnění) materiální vykonatelnosti předmětného notářského zápisu jako exekučního titulu. Navíc po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím Ústavní soud konstatuje, že krajský soud věc po právní stránce hodnotil (i s ohledem na závažnost věci - nařízení exekuce vyklizením nemovitostí) přiléhavě, přičemž své rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatelky na nařízení exekuce z důvodu neurčitosti notářského zápisu řádně a podrobně odůvodnil, a to i s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 533/2002 a sp. zn. 20 Cdo 207/2004). Nyní přezkoumávané rozhodování krajského soudu nelze označit za svévolné či nepředvídatelné a napadené rozhodnutí proto neporušilo základní práva stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Okolnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s uvedeným závěrem krajského soudu o zamítnutí jejího návrhu na nařízení exekuce nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2011
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu