ECLI:CZ:US:2011:2.US.1652.11.1
sp. zn. II. ÚS 1652/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti I. PARKAM HOLIDAYS s.r.o., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 980/22, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011 č. j. 49 Cm 2/2011 a návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 28 000 EUR s příslušenstvím a odměnou.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit. zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Jak Ústavní soud zjistil z příloh i vlastního podání stěžovatelky, ústavní stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze není rozhodnutí konečné, neboť u obecných soudů nadále probíhá řízení, a stěžovatelce jsou k dispozici procesní prostředky k ochraně jejich práv. Stěžovatelka sama uvádí, že podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu a požádala o prominutí lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, příp. požádala, aby soud vydal rozhodnutí, že doručení tohoto směnečného platebního rozkazu do datové schránky stěžovatelky není účinné a projednal její námitky.
Shora uvedený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn jen tím, že stěžovatel procesní prostředky uplatní a řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty prostředky, které mu obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. v tomto případě řízení, které má být následně vedeno na základě stěžovatelkou uplatněných procesních prostředků. Pokud tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo pravomocně skončeno, nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení zasahovat. Z nastíněného principu subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co nastávající stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost totiž nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.
Na základě shora uvedených úvah Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon poskytuje k ochraně práv stěžovatelky, proto ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) odmítl.
Návrhem na odložení vykonatelnost napadeného rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by ústavní stížnost přijal. Předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj