ECLI:CZ:US:2011:2.US.1994.11.2
sp. zn. II. ÚS 1994/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2011 v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ANIDOR s.r.o., se sídlem Sulkovská 80, 569 92 Bystré, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. 5. 2011 č.j. 22 Co 181/2011-413, spojené s návrhem na náhradu nákladů právního zastoupení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Nárok na náhradu nákladů právního zastoupení se nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím došlo k porušení jejího základního práva na soudní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva nediskriminace dle čl. 3 odst. 1 Listiny, práva na rovné zacházení dle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dále měl být napadeným rozhodnutím porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 Ústavy. Stěžovatelka s ústavní stížností spojila též návrh na to, aby náklady jejího zastoupení zaplatil v souladu s ust. §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stát.
Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 4. 2011 č.j. 5 C 183/2007-351 byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů, a to i přesto, že stěžovatelka splňovala podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků. Okresní soud uvedl, že jednatel stěžovatelky Ing. S. je jednatelem dalších společností, které vedou u okresního soudu větší množství sporů týkajících se konkurzního řízení společnosti Vitka Brněnec a.s. Všechny tyto společnosti jsou přitom personálně i majetkově propojeny. Některým z nich byly v minulosti přisouzeny i vyplaceny nemalé částky (např. společnosti Darren s.r.o.). Již v době podnikání v areálu úpadce přebírala na sebe stěžovatelka všechny závazky plynoucí z podnikání v areálu v Brněnci, přičemž podnik koupila společnost Darren s.r.o. Situaci stěžovatelky tudíž nelze posuzovat zcela odděleně od ostatních spřízněných podniků. Proto nemohl být ze strany okresního soudu akceptován návrh stěžovatelky na právní zastoupení advokátem. Nejednalo se přitom o věc, kdy je zastoupení povinné. Jednatel stěžovatelky se jednání u soudu aktivně účastní, píše obsáhlá odborná vyjádření, v materii se zcela orientuje, je schopen reagovat na výzvy soudu a činit důkazní návrhy. Je vysokoškolsky vzdělán v ekonomickém oboru a z doposud učiněných podání a úkonů nevyplývá, že by nebyl schopen řádně hájit zájmy společnosti. Odvolací soud usnesení soudu I. stupně aproboval. Neztotožnil se však s názorem, že stěžovatelka splňovala hlediska pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Soud totiž musí vycházet z podnikatelské činnosti účastníka a ze struktury jeho majetku (společnosti jakožto právnické osoby a podnikatele). Musí též zvažovat, zda se ze strany žadatele nejedná o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody. Stěžovatelka je s.r.o., která má jediného jednatele a společníka Ing. M. S. Statutární zástupce rozhoduje o vedení sporů za tuto společnost a v podstatě má zájem na výsledcích těchto řízení, neboť případný úspěch v řízení je vlastně úspěchem jejího jediného společníka a jednatele. Je tak namístě, aby tato osoba nesla určité náklady spojené s tím, že stěžovatelka vede soudní řízení. Společník a jednatel stěžovatelky se má podílet na nákladech stěžovatelky, jež vede soudní spory. Až kdyby ani on nebyl schopen v důsledku svých majetkových poměrů nést náklady řízení, je namístě uvažovat, že by tyto náklady měl nést stát. Odvolací soud navíc upozornil na to, že je ze své úřední činnosti seznámen s účelovým jednáním stěžovatelky, jež v jiných věcech uplatňuje řadu pohledávek vůči jiným, ale i totožným žalovaným jako v tomto řízení, a podle úspěchu a neúspěchu proti těmto účastníkům postupuje své tvrzené pohledávky na jiné subjekty tak, aby v případě neúspěchu proti určitým účastníkům to nebyla ona, kdo je jakožto neúspěšná v soudním řízení povinna hradit náklady protistrany. Stěžovatelka se tak snaží vyhnout jakýmkoliv nákladům spojeným se soudním řízením, a tak volí různé postupy, aby se soudními jednáními neměla náklady, nebo je minimalizovala. Toto účelové jednání nelze podle názoru odvolacího soudu chránit do té míry, že by stěžovatelka získávala neoprávněné výhody oproti ostatním účastníkům řízení. Na základě výše uvedeného krajský soud uzavřel, že stěžovatelka nesplňuje základní podmínku uvedenou v ust. §30 odst. 1 o. s. ř. (nenáleží jí osvobození od soudních poplatků), a proto jí také nelze ustanovit zástupce z řad advokátů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozporovala právní názor odvolacího soudu, který měl vyjít z toho, že při posuzování poměrů účastníka, jímž je obchodní společnosti, je třeba posuzovat nejen poměry této obchodní společnosti, ale i samotného společníka. Ust. §138 odst. 1 o. s. ř. pokládá za rozhodující majetkové poměry společnosti jakožto účastníka, nikoliv poměry společníků této společnosti, nebo jednatelů této společnosti. Nelze souhlasit s tím, že úspěch společnosti je ve své podstatě roven úspěchu společníka. Výklad podaný odvolacím soudem jde nad rámec zákona a je diskriminující vůči obchodním společnostem. Při výkladu podaném odvolacím soudem by měl být jednatel nebo společník společnosti nucen vynakládat své vlastní prostředky, tj. nikoli prostředky společnosti, na náklady společnosti, ačkoliv se nejedná o jeho vlastní náklady, není vymáhána jeho pohledávka a on není účastníkem řízení. Při rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků se odvolací soud neřídil kritérii stanovenými zákonem. Skutečnosti uváděné odvolacím soudem, na jejichž základě odvolací soud dospěl k závěru o tom, že stěžovatelka by neměla být osvobozena od placení soudních poplatků, nelze podřadit ani pod poměry účastníka ani pod kategorii svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva. Pro otázku, zda lze žalobce osvobodit od soudních poplatků, přitom není dle zákona rozhodující, jaké kroky činí žalobce v jiném řízení. Stěžovatelka odmítla tvrzení odvolacího soudu, že jeho postup v jiných řízeních lze charakterizovat jako účelový. Upozornila též na to, že odvolací soud dospěl v jiném řízení ve věci stěžovatelky, že žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je důvodná, zatímco v nynějším řízení soud žádost společnosti zamítl, aniž by se jakkoli změnily poměry společnosti ANIDOR s.r.o.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud neshledal, že by napadené rozhodnutí porušilo ústavně garantovaná práva stěžovatelky, jak to v ústavní stížnosti namítala. Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti konstatuje, že rozhodnutí krajského soudu lze ústavně aprobovat. Odvolací soud při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v průběhu řízení najevo, věc po právní stránce hodnotil v mezích možného právního posouzení věci a podústavní právní normy interpretoval a aplikoval způsobem, jemuž nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Přiléhavě přitom poukázal na okolnost, že Ing. M. S. je jediným společníkem a jednatelem stěžovatelky; již z tohoto hlediska nemůže obstát tvrzení stěžovatelky, že s celou záležitostí vlastně nemá nic společného. Odvolací soud pouze "prohlédl" skrz formálně odlišnou právní subjektivitu právnické osoby až k jejímu jedinému společníku a jednateli (srov. též usnesení sp. zn. I. ÚS 423/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz/) a dospěl k závěru, že stěžovatelce nelze ustanovit právního zástupce z řad advokátů. Ústavní soud s ohledem na názor, který již vyslovil ve shora uvedené věci, nevidí důvod k jeho revizi. Napadené usnesení je také dostatečně odůvodněno relevantními okolnostmi případu, a proto nelze postup krajského soudu označit za svévolný. Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že napadené rozhodnutí nebylo ve svém důsledku způsobilé zasáhnout do základních práv stěžovatelky, jak to tvrdila v ústavní stížnosti. Skutečnost, že se stěžovatelka s jeho závěry neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ust. §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatelky neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, nebylo možno stěžovatelce přiznat ani náhradu nákladů právního zastoupení s ohledem na znění ust. §83 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2011
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu