ECLI:CZ:US:2011:2.US.2062.11.1
sp. zn. II. ÚS 2062/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného Mgr. Alešem Nytrou, advokátem, se sídlem v Ostravě, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 224/2011-1413 ze dne 13. dubna 2011, a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 3 T 130/2005-1402 ze dne 9. února 2011, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ostravě a 2) Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky a k poštovní přepravě dne 13. července 2011 a doplněnou podáním ze dne 14. července 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byl usnesením soudu prvního stupně zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení a usnesením soudu druhého stupně byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost. Tvrdí, že postupem obecných soudů vedoucím k vydání napadených rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené nejen Listinou základních práv a svobod, ale také Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V ústavní stížnosti rekapituluje, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 3 T 130/2005 ze dne 25. srpna 2006 shledán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona, trestných činů podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona, a trestného činu podvodu dle §250 odst. 1 a 3 trestního zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista. Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 3 To 95/2007-1264 ze dne 2. března 2007 k jeho odvolání zrušil a nově rozhodl jen výrok o zařazení do věznice pro výkon trestu odnětí svobody. V této věci podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení. Ten opíral o zpochybnění důkazu fakturami, které byly nezákonně získány policejním orgánem při jeho zatčení, kdy jej policisté nejprve spoutali, a pak začali prohledávat pronajatý byt, aniž by měli příkaz k domovní prohlídce. Tuto skutečnost opakovaně namítal v nalézacím řízení, avšak soud prvního stupně tyto námitky nebral v potaz a vycházel z protokolu o vydání věci, tedy předmětných faktur. Ten stěžovatel podepsal až několik hodin po provedení nezákonné domovní prohlídky na policejní služebně, aniž by byl seznámen s jeho obsahem. Při podepisování byl ve značném stresu. Protokol pro jeho obsáhlost nemohl být pořízen před domovní prohlídkou nebo během ní, přičemž jako čas zatčení je uveden 14:30 a jako čas podpisu souhlasu s vydáním věcí je uveden 15:00, a proto je zřejmé, že během zatčení danou listinu podepsat nemohl a souhlas s vydáním věcí v danou dobu neudělil.
3. Obecným soudům vytýká, že se nezabývaly skutečnostmi, ze kterých vyplývá, že byl usvědčen a odsouzen na základě nezákonně získaného důkazu. Soudu druhého stupně rovněž uváděl, že v okamžiku podepisování protokolu o vydání věci neměl brýle, ačkoliv trpí dalekozrakostí a velmi špatně vidí do blízka. Brýle mu donesla až asi čtrnáct dnů po podpisu protokolu o vydání věci do Vazební věznice v Ostravě švagrová, o čemž zcela jistě musí existovat nějaký záznam. Nyní dále stěžovatel z opatrnosti uvádí, že na protokolu o vydání věci také chybí poučení o právu nevypovídat a o možných následcích dobrovolného vydání věcí. Dále obecným soudům vytýká, že nezkoumaly, zda může svá tvrzení o nezákonném postupu policejního orgánu prokázat, zda vůbec byl předmětný protokol schopen přečíst, nevyžádaly si žádnou lékařskou zprávu ani nevyslechly žádné svědky, kteří by mohli prokázat, že není schopen číst bez pomoci brýlí. Obecné soudy neprovedly výslechy svědků, kteří byli přítomni u zatčení a kteří nepatřili k policejnímu orgánu, a jejich výslech nebyl ani nikdy navržen. Pokud v řízení o povolení obnovy řízení uvedl skutečnosti, které jsou způsobilé vyvrátit závěry o vědomosti a dobrovolnosti jeho podpisu na protokolu o vydání věci, pak je uvedení těchto skutečností natolik závažné, aby obnova řízení byla povolena.
4. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, jež vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu. Za nové okolnosti pak nelze považovat skutečnosti, které byly soudu dříve známy, avšak soud je nepokládal za důležité pro své rozhodnutí, neboť měl za to, že určitá skutečnost byla prokázána jinak. Měřítkem důvodnosti ústavní stížnosti tedy není věcná správnost návrhem na obnovu řízení napadených rozhodnutí, ale otázka, zda zde existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, resp. zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je tedy především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna, a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu (nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. dubna 2011, aj.).
5. O shora uvedeném ustáleném zásadním náhledu Ústavního soudu, reflektujícího ve světle ústavněprávních požadavků jak podústavní právo, tak i rozhodovací činnost obecných soudů, byl stěžovatel informován již při přezkumu rozhodnutí obecných soudů o jeho dříve podaném návrhu na povolení obnovy řízení (usnesení sp. zn. II. ÚS 2958/10 ze dne 4. listopadu 2010).
6. Již jen z narace nynějšího návrhu na povolení obnovy řízení je zcela zřejmé, že stěžovatel neuplatnil nic, co by obecným soudům nebylo známo již v nalézacím řízení, jen k tomu dodává vlastní argumentaci. Soud prvního stupně s odkazem na informace ve spisu jasně vyložil, že se v daném případě vůbec nejednalo o vnucenou domovní prohlídku. Jednalo se o prohlídku bytu stěžovatele provedenou s jeho souhlasem, při níž byly nalezeny listiny, které stěžovatel policejnímu orgánu vydal. Soud druhého stupně pak v návaznosti na to logicky konstatoval, že se námitky stěžovatele stran získání předmětných listin netýkají něčeho, co by obecným soudům nebylo známo již v nalézacím řízení, a proto v žádném případě nejsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Pokud se stěžovatel dovolává toho, že nebyly provedeny důkazy, které podle něj provedeny být měly a mohly, tak z jeho tvrzení v žádném případě nevyplývá, že by některé z těchto důkazů sám někdy v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí navrhoval. Tomu pak odpovídá, že nic takového nevyplývá ani z těchto rozhodnutí samotných. Lze tedy konstatovat, že obecné soudy důsledně naplnily svoji kompetenci a jejich postup a rozhodnutí jsou v souladu s ústavním pořádkem.
7. Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem obecných soudů vedoucím k vydání napadených rozhodnutí byla porušena základní práva a svobody stěžovatele. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu