ECLI:CZ:US:2011:2.US.586.11.1
sp. zn. II. ÚS 586/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 460/2010-184 ze dne 5. 1. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále též "krajský soud") č. j. 12 Co 460/2010-184 ze dne 5. 1. 2011, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever č. j. 8 C 260/2008-134 ze dne 20. 7. 2010, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 8 C 260/2008-138 ze dne 19. 8. 2010, a to tak, že stěžovateli jako žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10.554,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Ve výroku II. a III. soud zavázal stěžovatele k zaplacení nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně v částkách 13.680,- Kč a 13.452,- Kč k rukám právního zástupce žalobce, podle výroku IV. byl stěžovatel povinen uhradit náklady řízení České republice ve výši 2.725,- Kč.
Pro úplnost je možno dodat, že předchozím rozhodnutím nalézacího soudu (ve znění opravného usnesení) byla stěžovateli uložena povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 4.052,75 Kč s příslušenstvím, co do částky 6.501,65 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl (výrok I. a II.), přičemž žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok V.) a oběma účastníkům řízení uložil nahradit České republice polovinu zálohovaných nákladů, tedy 1.362,50 Kč.
V přezkoumávané věci se žalobce B. Z. jako vlastník chovné feny českého fouska Miki z Jedličáku domáhal po stěžovateli, který vlastní německého ovčáka Kazana, náhrady škody vzniklé mu tím, že Kazan překryl dne 17. 10. 2006 jeho hárající fenu poté, co ji nakryl ve dvou předcházejících dnech český fousek Lesan z Hložku. Dne 18. 12. 2006 se pak narodilo devět štěňat, z nichž u pěti bylo genetickým testem prokázáno otcovství českého fouska, zbývající čtyři štěňata byla černá, nevykazovala tudíž znaky českého fouska. Žalobce tvrdil a také prokázal, že mu vznikla škoda ve výši úhrady za genetické testy u pěti štěňat a další veterinární úkony ve výši 7.456,- Kč a zbývajících 2.878,40 Kč pak vynaložil za jízdné do veterinární kliniky a na další jízdné v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu, podle nichž byl stěžovatel odpovědný za škodu vzniklou žalobci, a to v plné výši, tedy včetně nákladů na eutanázii čtyř štěňat a dalších nákladů souvisejících s uplatněním nároku na náhradu škody, které nalézací soud původně žalobci nepřiznal. Oproti názoru soudu prvního stupně neshledal též spoluzavinění žalobce na vzniku škody z jedné poloviny.
Stěžovatel považuje rozhodnutí krajského soudu za nesprávné a je přesvědčen, že příslušný soud zasáhl do jeho ústavně zaručených práv a svobod, vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel konkrétně brojí proti skutkovým zjištěním obecných soudů a tvrdí, že žalobce v průběhu řízení žádným věrohodným způsobem nedoložil paternitu německého ovčáka Kazana u čtyř utracených štěňat, neboť v tomto směru nebyly provedeny příslušné genetické testy. Stěžovatel rozporuje i vznik škody na straně žalobce, podle jeho názoru si ji žalobce způsobil pouze sám. Poukazuje na "nemravné jednání" žalobce, který nechal utratit zcela zdravá štěňata, pročež jeho náklady s tím spojené nepovažuje stěžovatel za účelně vynaložené, stejně jako náklady na uplatnění nároku na náhradu škody. Rozhodnutí krajského soudu v tomto směru označil za nedostatečně odůvodněné.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecný soud vypořádal. Ústavní soud tak staví do role další odvolací instance, která mu, jak bylo výše uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu. Na jeho základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecný soud k přijetí rozhodnutí ve věci. Odvolací soud, navzdory opačnému tvrzení stěžovatele, své právní závěry i patřičně odůvodnil.
Samotný fakt, že stěžovatel byl ve sporu neúspěšný, nelze bez dalšího hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces. O rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny či s čl. 6 odst. 1 Úmluvy by mohlo jít jen tehdy, pokud by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, a navíc, s ohledem na bagatelnost předmětu sporu, by musely znamenat extrémní pochybení. O takovou situaci evidentně nejde.
Ústavní soud proto uzavírá, že napadené soudní rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Proto byl návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu