ECLI:CZ:US:2011:2.US.613.11.1
sp. zn. II. ÚS 613/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou, se sídlem Hradiska 5, Brno 2 (bez doložení plné moci), o návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud uložil policejnímu orgánu povinnost opakovat vadně provedený vyšetřovací úkon výslechem stěžovatele jako obviněného za přítomnosti jeho obhájce, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu dne 25. 2. 2011 se stěžovatel, prostřednictvím podání, které vypracovala shora uvedená advokátka, domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud uložil policejnímu orgánu povinnost opakovat vadně provedený vyšetřovací úkon výslechem stěžovatele jako obviněného za přítomnosti jeho obhájce, s tvrzením, že postupem policejního orgánu bylo zasaženo do jeho základnách práv garantovaných v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost vykazovala formální vadu (stěžovatel nedoložil plnou moc); Ústavní soud však vzhledem k níže uvedenému nevyzýval stěžovatele k jejímu odstranění.
Dne 18. 12. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako osoby obviněné ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle ust. §228 odst. 1 a odst. 3 písm. d) t. z. Téhož dne byl policejním orgánem proveden vyšetřovací úkon - výslech stěžovatele, a to bez přítomnosti obhájce, ačkoli dle názoru stěžovatele mu měl být dle ust. §36 odst. 2 t. ř. obhájce ustanoven, když dne 18. 12. 2010 učinil policejní orgán dotaz v psychiatrické léčebně za účelem umístění stěžovatele. Dne 20. 12. 2010 byl stěžovatel rozhodnutím soudu vzat do vazby. Dne 5. 1. 2011 podala obhájkyně stěžovatele dle ust. §157a t. ř. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. Dne 17. 1. 2011 obdržela obhájkyně stěžovatele vyrozumění Okresního státního zastupitelství Brno - venkov ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. ZT 422/2010, když státní zástupce v postupu policie nezjistil žádné nedostatky. Stěžovatel dále uvádí, že o porušení svého práva na obhajobu se dozvěděl dne 30. 12. 2010 od své obhájkyně, která dne 29. 12. 2010 měla poprvé možnost prostudovat vyšetřovací spis.
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která počíná dnem následujícím po dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (ust. §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel se ústavní stížností domáhá opakování jeho výslechu ze dne 18. 12. 2010 za přítomnosti obhájce, přičemž nenapadá vyrozumění státního zastupitelství ze dne 11. 1. 2011, je třeba počátek běhu 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti dovozovat ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu do svých práv, tedy ode dne, kdy byl učiněn předmětný vyšetřovací úkon, tj. od 18. 12. 2010. Ústavní stížnost proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci byla podána dne 25. 2. 2011, tedy nepochybně po uplynutí lhůty stanovené k jejímu podání.
Nadto, vázán principem subsidiarity ústavní stížnosti, by při dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti musela ta být odmítnuta pro nepřípustnost. Není totiž možné přehlížet, že Ústavní soud, jako orgán veřejné moci a soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není univerzální odvolací instancí proti všemu a je povinen při své činnosti respektovat jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny).
Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze postaveno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi průběžné kontrole státního zastupitelství a při rozhodování o meritu věci i soudnímu přezkumu. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze tudíž případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení a obecnými soudy [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)]. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného rozhodnutí či postupu (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci (obdobně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1179/10 ze dne 21. 12. 2010, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2436/10 ze dne 26. 10. 2010 či usnesení sp. zn. II. ÚS 597/06 ze dne 26. 9. 2006). Zákonnost provedení výslechu stěžovatele a přípustnost provedení takového důkazu v rámci trestního řízení musí totiž soud dle zásady oficiality zkoumat vždy [srov. např. rozsudek ESLP ze dne 18. července 2006 ve věci Balšán proti České republice či nález sp. zn. I. ÚS 3206/08 ze dne 27. 4. 2009 (N 99/53 SbNU 251)].
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem (ust. §43 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. §72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj