ECLI:CZ:US:2011:2.US.621.11.1
sp. zn. II. ÚS 621/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Prof. Ing. P. P., DrSc., Š. B., Mgr. P. V., všichni právně zastoupeni JUDr. Alešem Zemanem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Svobodova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 7 Co 2449/2010, 7 Co 2442/2010 ze dne 29. 11. 2010, rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. 6 C 263/2007 ze dne 25. 3. 2010 a doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. 6 C 263/2007 ze dne 17. 8. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 3 a práva na soudní ochranu dle Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků okresního soudu, jimiž byli společně a nerozdílně zavázání k zaplacení částek 6 376 Kč a 2 454 Kč s příslušenstvím, a zrušení rovněž uvedeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byla potvrzena rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvedené částky jsou povinni zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení, spočívajícím v bezplatném užívání lesního pozemku ve vlastnictví žalobce (obklopujícího chatu stěžovatelů), a to zpětně za období dvou let.
Stěžovatelé shodně jak v řízení u obecných soudů namítají, že jim nebyla poskytnuta soudní ochrana, ale naopak nadstandardní ochrana byla poskytnuta žalobci. Jsou přesvědčeni, že mimo rámec zákonného ustanovení byla posouzena otázka aktivní legitimace žalobce, založená na vyhodnocení platnosti smlouvy o převodu vlastnictví k předmětnému lesnímu pozemku.
Stěžovatelé především nesouhlasí s tím, že by měli za užívání lesního pozemku, obklopujícího jejich chatu, platit nájemné, ačkoliv jej neužívají více, než kterékoliv osoby z blízké obce a okolních chat, kteří příslušný pozemek užívají v duchu zásady svobodného a bezplatného vstupu do lesa a průchodu k rybníku. Dle stěžovatelů nebylo prokázáno, že lesní pozemek užívají soustavně, že užívají pozemek v rozsahu 366m2, jak určil znalec, ani opodstatněnost výše nájemného, dovozená z cenového předpisu pro chaty se zahrádkami. Je jim tak uložena povinnost nad rámec zákona, přičemž žalobce, který jím odpírá zákonem garantovaný bezplatný vstup do lesa, zneužívá své vlastnictví k jejich újmě.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatelé se ze strany Ústavního soudu domáhají přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejich právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Z dokazování vyplynulo, že stěžovatelé mají ve svém spoluvlastnictví chatu na vlastním pozemku o výměře 47 m2 v k.ú. Střížovice u Kunžaku. Chata stěžovatelů je obklopena lesním pozemkem, který je dle dohody mezi Lesy České republiky, s.p. a žalobcem, uzavřené v souvislosti s vypořádáním restitučních nároků žalobce za pozemky, jež nebylo možné vydat, od 8. 9. 2003 ve vlastnictví žalobce. Ústavní soud zjistil, že soudy se zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly otázkou platnosti uvedené dohody, přičemž jimi přijatý závěr, dle něhož se jedná o smlouvu platnou a žalobce je proto aktivně legitimován k podání žaloby, nelze považovat za závěr, které by byl v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Z dokazování, zejména ze znaleckého posudku a z ohledání na místě samém, dále vyplynulo, že stěžovatelé lesní pozemek (o rozsahu 366 m2) obklopující jejich chatu užívají (dle soudu nevyužívat okolí chaty ani není reálně možné). V okolí chaty je koridor bez lesního porostu se zjevnými udržovacími zásahy i zásahy majícími charakter funkčního využití chaty coby rekreačního objektu. Od cesty k chatě je jediný možný přístup přes uvedený pozemek, stejně jako z chaty k rybníku. Obecné soudy rovněž stanovily výši náhrady za stěžovateli užívané pozemky, přičemž velmi podrobně uvedly mechanismus výpočtu nájemného, podložený znaleckým posudkem, následným revizním znaleckým posudkem a zohledňující fakticitu využívání lesního pozemku k rekreačním účelům.
Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížnosti v rámci stanoveném rozsahem svých kompetencí konstatuje, že v předmětné se věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Závěru, dle něhož je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby i závěru, že má vůči stěžovatelům nárok na náhradu za užívání jeho lesního pozemku, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Za ústavně souladný považuje Ústavní soud i výklad ust. §19 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích, dle nějž nelze v tomto ustanovení zakotvené právo vstupovat do lesa s možností sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest, vykládat natolik extenzivně, že by zahrnovalo i pravidelné a nevyhnutelné užívání cizího lesního pozemku, bezprostředně obklopujícího rekreační objekt stěžovatelů. Obecné soudy tedy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Námitkami stěžovatelů se náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily, tzn. že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší obecným soudům. Úkolem Ústavního soudu tak ani nemůže být v pořadí další přezkum konkrétního rozsahu stěžovateli užívaného pozemku či přepočet finanční náhrady za jeho užívání.
Ústavní soud navíc dodává, že v případech, kdy předmětem sporu je bagatelní částka (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je ústavní stížnost vyloučena, neboť už vzhledem k chybějící hrozbě závažné újmy rozhodnutí není způsobilé porušit základní práva a svobody.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelé neztotožňují se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu