ECLI:CZ:US:2011:2.US.764.11.1
sp. zn. II. ÚS 764/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Adélou Konvičkovou, advokátkou, se sídlem Masná 10, 702 00 Ostrava, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2011, č. j. 57 A 88/2010-36, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2011 stěžovatelka napadla shora uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni a tvrdila, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně chráněných práv, konkrétně že bylo porušeno její základní právo podle čl. 36 odst. 1 a čl. 33 odst. 3, ve spojení s čl. 2 odst.2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka podala žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí Rektora Západočeské univerzity v Plzni, jímž byla zamítnuta její žádost o přezkoumání rozhodnutí děkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 21. 6. 2010, č. j. DFPR-SO 540/2010, o nepřijetí ke studiu v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, obor Právo, pro akademický rok 2010/2011. V tomto řízení podala stěžovatelka návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby Západočeské univerzitě v Plzni, Fakultě právnické byla uložena povinnost zapsat ji ke studiu v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, obor Právo, pro akademický rok 2010/2011, a to do tří dnů od právní moci usnesení o předběžném opatření. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrh zamítl.
II.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Blíže tuto pravomoc rozvádí zákon o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost podle citovaného ustanovení Ústavy je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, tedy proti konečnému rozhodnutí ve věci.
Uvedené podmínky pro podání ústavní stížnosti nejsou v tomto konkrétním případě splněny, neboť stěžovatelkou napadené rozhodnutí nemá charakter konečného rozhodnutí. Stěžovatelka se totiž domáhala návrhem na vydání předběžného opatření plnění, kterého se domáhá návrhem ve věci samé, o němž dosud rozhodnuto nebylo. Kromě toho předběžné opatření nemá charakter konečného rozhodnutí a je pouze rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání.
Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj