ECLI:CZ:US:2011:2.US.792.11.1
sp. zn. II. ÚS 792/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele Š. S., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 28. 1. 2011, č. j. 69 Co 9/2011-12, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil s podáním, jímž jej požádal o "prošetření" svého případu. V textu podání uvedl, že v tomto roce se po soudu domáhal ustanovení advokáta za účelem sepsání žaloby proti Ministerstvu spravedlnosti České republiky a v textu jmenovanému soudnímu znalci. V důsledku znalcem chybně stanovené diagnózy byl prý totiž vyňat z amnestie vyhlášené v roce 1993 tehdejším prezidentem republiky Václavem Havlem. Stěžovatel se domnívá, že v právním státě je normální, aby byl v takovém případě finančně odškodněn. Ale jako osoba práva neznalá potřebuje pro přípravu příslušné žaloby odbornou pomoc advokáta. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud kromě prošetření, zda se výše uvedená amnestie skutečně vztahovala i na něj, nařídil Okresnímu soudu v Šumperku ustanovit mu právního zástupce. Jako přílohu připojil mimo jiné i usnesení Krajského soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2011, č. j. 69 Co 9/2011-12, jímž bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Především z této skutečnosti Ústavní soud dovozoval, že stěžovatel svůj přípis mínil jako ústavní stížnost právě proti tomuto usnesení.
Podání neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou na ústavní stížnost kladeny. Stěžovatel především nepodal návrh prostřednictvím advokáta a Ústavnímu soudu nedoložil, že by jej v řízení advokát zastupoval, jak to bezpodmínečně vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Krom toho návrh vykazoval i další formální nedostatky; nebylo z něj jednoznačné, co jím stěžovatel sleduje, chybělo srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností a jakákoliv ústavněprávní argumentace. Stížnostní návrh neodpovídal dikci zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj proto stěžovatele vyzval dopisem ze dne 22. března 2011 k odstranění uvedených nedostatků ve stanovené třicetidenní lhůtě. Zároveň jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Součástí výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru, a to včetně kontaktu na ni.
Předmětnou výzvu, jak vyplývá z údajů na doručence, převzal stěžovatel dne 24. března 2011. Dne následujícího na ni reagoval přípisem, v němž sdělil, že požádal Českou advokátní komoru o "právní zastoupení v případu odškodnění". Zopakoval dále své přesvědčení o oprávněnosti požadavku na odškodnění a požádal Ústavní soud, aby případ postoupil tomu soudu, který je příslušným o odškodnění rozhodnout. Žádný další procesní úkon směřující k odstranění vytčených nedostatků již stěžovatel v běhu lhůty, resp. až do dne rozhodnutí, neučinil. Poskytnutá lhůta tak uplynula marně a bylo nutno postupovat ve smyslu shora zmíněného poučení.
Soudce zpravodaj tedy s ohledem na uvedené návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj