ECLI:CZ:US:2011:2.US.849.11.1
sp. zn. II. ÚS 849/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v právní věci Ing. J. H., bez právního zastoupení, o návrhu na zrušení nařízení vlády č. 374/2010 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů na rok 2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. března 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele označený jako "návrh na zrušení právního předpisu" a směřující proti nařízení vlády č. 374/2010 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů na rok 2011, jenž stěžovatel podal "na základě §64 odst. 2, písm. d) a §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu". K návrhu byly přiloženy kopie rozhodnutí ředitele kanceláře krajského ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 29. prosince 2010 č. j. HSBM-882-113/2010, kterým byl stěžovateli stanoven služební příjem k 1. lednu 2011 podle napadeného nařízení, a kopie rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 4. března 2011 č. j. HSBM-31-9-478/1-PR-2011, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti prvnímu uvedenému rozhodnutí. Ve svém návrhu ale stěžovatel zdůrazňuje, že napadá pouze nařízení vlády, nikoliv uvedené rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, neboť ten musel "respektovat nařízení nadřízených složek".
Podle §64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je návrh na zrušení jiného právního předpisu než zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat i ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona.
Ústavní stížnost může podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Spolu s ústavní stížností přitom může být podle již zmiňovaného §74 zákona o Ústavním soudu podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
V projednávané věci se stěžovatel obrátil na Ústavní soud přímo s návrhem na zrušení jiného právního předpisu, aniž by byl tento návrh podán společně s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tím u stěžovatele nebyly splněny podmínky k podání návrhu podle §64 odst. 2 písm. d) ve spojení s §74 tohoto zákona.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než návrh stěžovatele odmítnout jako podaný osobou zjevně neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) a §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že by návrh musel odmítnout i v případě, že by ho posoudil jako ústavní stížnost proti přiloženému rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru, s níž by byl spojen návrh na zrušení napadeného nařízení vlády. V takovémto případě by totiž stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 a §75 zákona o Ústavním soudu), protože by se musel ochrany svého základního práva proti tomuto rozhodnutí domáhat nejprve ve správním soudnictví, a to žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 soudního řádu správního. Ústavní stížnost by tak z tohoto důvodu byla odmítnuta pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Takovéto posouzení ale v dané věci nebylo možné, protože stěžovatel výslovně zdůraznil, že jeho návrh proti uvedenému rozhodnutí nesměřuje.
S ohledem na zjištěný důvod odmítnutí Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad návrhu spočívajících v tom, že nebyl zastoupen advokátem a k návrhu nebyla připojena plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem (§30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), neboť i jejich případné odstranění by na výsledku řízení nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2011
Dagmar Lastovecká v. r.
předsedkyně senátu