ECLI:CZ:US:2011:2.US.904.11.1
sp. zn. II. ÚS 904/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu 1) A. K. a 2) R. K., na vydání předběžného opatření, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem podaným dne 28. března 2011 se stěžovatelé domáhají vydání předběžného opatření podle §76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, kterým by byla M. V. a M. P. uložena povinnost nenakládat s právy plynoucími z notářského zápisu ze dne 12. srpna 2010 (o uznání dluhu a o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu) do doby dořešení nároku na náhradu škody ministerstvem spravedlnosti pro nesprávný úřední postup v řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. RsP 1075/09 ze dne 12. února 2010, a o návrhu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu a v exekučním řízení vedeném na základě tohoto rozhodčího nálezu.
2. Navrhovatelé v ústavní stížnosti rozebírají, jak nesprávně rozhodoval Městský soud v Brně a Okresní soud ve Vyškově ve věci jejich návrhu na vydání "předběžného opatření nevykonatelnosti" rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. RsP 1075/09 ze dne 12. února 2010 a o návrhu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu a v exekučním řízení vedeném na základě tohoto rozhodčího nálezu. Exekuci se stěžovatelům podařilo odvrátit sjednáním lichvářského úvěru, který využili na uhrazení nákladů exekuce. Následně se obrátili na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem na náhradu škody za nesprávný úřední postup, o kterém však doposud nebylo rozhodnuto. Navrhovatelé spatřují porušení svých základních práv jak v postupu obecných soudů, tak v postupu ministerstva s tím, že jim v důsledku toho hrozí vážná a nezvratitelná újma výkonem notářského zápisu ze dne 12. srpna 2010, neboť prodloužená lhůta ke splacení úvěru končí dne 5. dubna 2011.
3. Navrhovatelé tvrdí, že nemohou v dané věci podat ústavní stížnost, neboť dosud není dořešena žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, ani návrh na vydání předběžného opatření o jeho "nevykonatelnosti", a konečně ani nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup. Souběžně navrhovatelé požádali o neprodlené projednání svého návrhu, neboť hrozí nebezpečí z prodlení. Rovněž požádali o prominutí "výdajů spojených s projednáním a vydáním" předběžného opatření.
4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat návrhem věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou pro to splněny všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
5. V posuzovaném případě nebyl návrh evidentně sepsán advokátem, ani k němu nebyla přiložena plná moc zmocněnému advokátovi (srov. §30 an. zákona). To se nepochybně projevilo na kvalitě návrhu a byl by to důvod pro výzvu k odstranění vad [§41 písm. b) zákona]. Ovšem v tomto případě je na jednu stranu dostatečně zřejmé, čeho se navrhovatelé domáhají, a na druhé straně je zřejmé, že ani odstranění uvedené vady by nemohlo přivodit věcnou projednatelnost návrhu.
6. Předběžné opatření či odklad vykonatelnosti jsou v řízení před Ústavním soudem samostatně upravenými instituty (§79 a 80 zákona), což vylučuje analogické využití týchž institutů tak, jak jsou upraveny jinými předpisy (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 380/01 ze dne 30. července 2001, aj.). Pro uvedené procesní instituty přitom v řízení před Ústavním soudem platí, že jsou neoddělitelně spojeny s dříve či souběžně podanou ústavní stížností, resp. s ústavní stížností směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Bez přímé souvislosti s podanou ústavní stížností je tedy návrh na vydání předběžného opatření, resp. na odklad vykonatelnosti nepřípustný. Mimoto oba uvedené instituty v řízení před Ústavním soudem musí směřovat proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci. Jsou tudíž vyloučeny návrhy směřující proti soukromoprávním subjektům a jejich úkonům.
7. V posuzovaném případě navrhovatelé doposud nepodali žádnou ústavní stížnost, která by jakkoliv souvisela s návrhem, který uplatnili. Jejich návrh přitom nesměřuje proti rozhodnutí či jinému opatření orgánu veřejné moci. Svolení s vykonatelností uznaného dluhu je totiž jednostranný soukromoprávní úkon. V daném případě tedy jednak není návrh přípustný pro absenci existence primární ústavní stížnosti a dále s ohledem na to, že vůbec nesměřuje proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci.
8. Ústavní soud tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh stěžovatelů pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona. Tím byly souběžně odmítnuty i jakékoliv další souběžně podané návrhy.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj