ECLI:CZ:US:2011:2.US.942.10.1
sp. zn. II. ÚS 942/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Seifertova 9, Praha, proti výrokům II. a III usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2009 č. j. 8 Cmo 352/2009-199, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 1 a čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení v rozsahu jeho výroků II. a III, kterými bylo změněno rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 28 Cm 180/2008 o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že Ústavnímu soudu bylo z údajů elektronické evidence Nejvyššího soudu známo, že proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí vrchního soudu bylo žalobcem podáno dovolání, vyčkal s projednáním ústavní stížnosti do rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby případným odmítnutím ústavní stížnosti stěžovatele (v řízení u obecných soudů žalovaného) a eventuálním následným odmítnutím dovolání podaného žalobcem nebyl stěžovateli znemožněn přístup k Ústavnímu soudu z důvodu uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Dne 1. 11. 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011 sp. zn. 29 Cdo 2295/2010, kterým byla zrušena usnesení vrchního soudu i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že v novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
V této souvislosti Ústavní soud uvádí, že jeho úkolem jakožto orgánu ochrany ústavnosti je ve vztahu k obecným soudům přezkoumávat jejich rozhodnutí výhradně z hlediska kategorie ústavnosti, nikoli zákonnosti. Nezbytným předpokladem pro to, aby mohl Ústavní soud své ústavní poslání náležitě plnit, je ukončení přezkoumávaných řízení, prováděných jinými orgány veřejné moci. Mezi základní atributy ústavní stížnosti totiž náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ustáleně z názoru, že ústavní soudnictví se zásadně orientuje na přezkum věcí, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon.
Z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že ústavní stížností napadené výroky rozhodnutí vrchního soudu byly zrušeny a v předmětné věci bude dále vedeno řízení před Krajským soudem v Ostravě, přičemž bude znovu rozhodováno i o nákladech řízení. Stěžovateli tak zůstává zachována možnost v dalším řízení realizovat veškerá svá práva zakotvená v příslušných právních normách, a to i ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení a případně i možnost podat ústavní stížnost proti konečnému rozhodnutí ve věci, či jeho jednotlivých výrocích, pokud by podle názoru stěžovatele konečné rozhodnutí ve věci porušilo jeho základní ústavně zaručená práva.
Z těchto důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj