ECLI:CZ:US:2011:2.US.993.11.1
sp. zn. II. ÚS 993/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2011 č. j. 30 Na 19/2010-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně s tím, že postupem obecného soudu v řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces chráněné Ústavou ČR.
Z přiložených listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že se stěžovatel podáním ze dne 2. 11. 2010 před soudem domáhal rozhodnutí o neúčinnosti doručení blíže neurčených písemností, které odůvodnil tím, že doručující orgán tyto písemnosti dne 25. 10. a 5. 11. 2010 vrátil, aniž se s nimi mohl stěžovatel seznámit. Přestože podle jeho slov vrácená obálka svědčila o tom, že měla být doručena do vlastních rukou. Stěžovatel k tomu namítal, že písemnost do vlastních rukou nemůže být vhazována do schránky první či druhý den od příchodu na poštu, účastník není povinen hledat na soudní desce či ve spisovém materiálu písemnost, která mu nebyla doručena jeho nezaviněním. Uvedl, že si písemnosti v adresním místě vyzvedává.
Usnesením ze dne 22. 11. 2010 č. j. 30 Na 19/2010-3 Krajský soud v Brně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady svého podání tak, že uvede, kterých písemností se návrh na vyslovení neúčinnosti doručení týká s tím, že nebude-li této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud podání odmítne. Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pokud stěžovatel označil ve svém podání písemnosti údaji jako R 38034 - 30A, R 18 - 30A, R 189935764 - 30A, 189935778 - 30A, nelze z nich nic bližšího určit, protože zdejší soud nepoužívá k označení jím doručovaných písemností tyto údaje. Pravděpodobně se podle soudu jedná o údaje, které používá doručující orgán - Česká pošta, s.p. - jedná se však pouze o interní údaje provozovatele poštovních služeb, které nejsou zdejšímu soudu známy.
Napadeným usnesení ze dne 11. 1. 2011 č. j. 30 Na 19/2010-9 Krajský soud v Brně návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení písemnosti R 18 - 30A odmítl dle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."), když konstatoval, že stěžovatel na výzvu soudu nereagoval.
Shora uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel projednávanou ústavní stížností. Provedl v ní výklad doručování písemností podle občanského soudního řádu a namítal, že Krajský soud v Brně se dopouští soustavné nezákonnosti, pokud doručuje stěžovateli písemnosti zákonodárcem nevyjádřeným způsobem, když užívá vlastní předtištěné obálky, na kterých přikazuje doručujícímu orgánu doručit zásilku "do vlastních rukou" a současně vylučuje její uložení poznámkou "neukládat". Z těchto důvodů bylo podle stěžovatele vydáno Krajským soudem v Brně rozhodnutí, které nemá oporu v podkladech, a proto tvrdil, že krajský soud ho šikanuje, pakliže očekává, že si stěžovatel zajistí dodání písemnosti, jež nemá být uložena, resp. připravena k vyzvednutí z libovůle soudu, a přitom vlastní pochybení soud pojmenoval nečinností stěžovatele. Soudy, které obdobný způsob doručování stěžovateli praktikují, mu takto odepírají právo na řádné doručení písemností jemu určených a podle stěžovatele se tak neděje ojediněle, ale setrvale a soustavně po dobu půl druhého roku. Překážkou doručování na udanou adresu stěžovatele přitom podle jeho názoru nemůže být užívání služby Poste restante ("zásilky ponechávané") a ani Odnášky ("docházka na poštu, kam beztak musí").
Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti i obsahem napadeného rozhodnutí a po jejich přezkoumání, se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud dále uvádí, že není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 321/03).
Podle ustanovení §64 s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
Podle ustanovení §37 odst. 3 s.ř.s. z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání, (dále jen "podatel") v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. Podléhá-li podání soudnímu poplatku, musí být opatřeno kolkovou známkou v odpovídající hodnotě a musí k němu být připojeny listiny, jichž se podatel dovolává. Podání, které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.
Podle ustanovení §37 odst. 5 s.ř.s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení svého práva na spravedlivý proces. Dle článku 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V odstavci 2 cit. článku je uvedeno, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Je ovšem třeba podotknout, že je povinen tak činit "stanoveným postupem", tj. v souladu s příslušnými procesními předpisy a pokyny soudu. V posuzovaném případě - jak Ústavní soud ověřil - tomu tak nebylo, neboť stěžovatel ve svém návrhu na rozhodnutí o neúčinnosti doručení písemností ani v jeho doplnění tyto dostatečně určitým způsobem neoznačil tak, aby se jeho návrhem mohl krajský soud meritorně zabývat, a proto Krajskému soudu v Brně nezbylo, než jeho návrh v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního odmítnout. Stěžovateli bylo krajským soudem již v jeho výzvě vysvětleno, že údaje, kterými označuje písemnosti nejsou soudu známy, písemnosti pod těmito údaji nevede, a je tedy pro soud nemožné je v soudním systému dohledat. Takový závěr soudu přitom shledal Ústavní soud logickým a odůvodněným. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud aplikoval příslušná ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu v mezích zákona ústavně konformním způsobem a v postupu soudu žádné vady způsobující porušení práv stěžovatele nezjistil. Námitkami stěžovatele týkajícími se doručování písemností se pak Ústavní soud nemohl zabývat s ohledem na zásadu subsidiarity, neboť nebyly předmětem zkoumání Krajského soudu v Brně, který ve věci nerozhodoval meritorně, nýbrž z procesních důvodů návrh stěžovatele odmítnul.
S ohledem na to, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu