ECLI:CZ:US:2011:3.US.1084.11.1
sp. zn. III. ÚS 1084/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. S., zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem v Českých Budějovicích, Kasárenská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010 č. j. 11 Tdo 1149/2010-23 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2010 č. j. 23 To 223/2010-189, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího práva na obhajobu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2010 č. j. 32 T 85/2009-169. Rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením. Jednalo se, stručně vyjádřeno, o skutek ze dne 20. 6. 2008, kdy stěžovatelka fyzicky napadla poštovní doručovatelku poté, co ji rozčílilo, že tato neměla nazpět drobné za doručenou dobírku, přičemž v důsledku tohoto jednání stěžovatelky utrpěla poštovní doručovatelka četná zranění.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá především nesprávné hodnocení důkazů ze strany obecných soudů. Dovolacímu soudu stěžovatelka vytýká také nedostatky odůvodnění. Výhrady stěžovatelky, týkající se úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, však neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci.
Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatelky je její opětovná polemika s rozhodnutími obecných soudů o její vině.
Ústavní soud v rozhodnutí obecných soudů nezjistil pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu je pečlivě odůvodněno. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení pak přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatelky, které znovu předložila v ústavní stížnosti. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, a bylo by nadbytečné znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatelky.
Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu