ECLI:CZ:US:2011:3.US.1216.11.1
sp. zn. III. ÚS 1216/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti I. K., zastoupené Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 568/92, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 361/2010 ze dne 20. 1. 2011 a Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 133/2008 ze dne 27. 4. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1, 2, a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla zavázána - v konečném výsledku - k zaplacení částky 68.785,- Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení získané stěžovatelkou na úkor bývalého manžela (žalobce), který platil nájemné z družstevního bytu, jehož se po soudním rozhodnutí a zrušení práva společného nájmu manželů stal výlučným uživatelem a k němuž se váže povinnost stěžovatelky jej vyklidit po zajištění náhradního bytu.
Proti uvedeným rozsudkům obecných soudů směřuje stížnost, v níž stěžovatelka porušení shora označených základních práv spatřuje v podstatě v tom, že ač je ukrajinské národnosti, nebyl v řízení ustanoven tlumočník. Po celou dobu řízení před soudem I. stupně - kde nebylo vyhověno její žádosti o ustanovení právního zástupce -byla odkázána sama na sebe a svou omezenou schopnost komunikovat v českém jazyce, přitom k tomu uvádí, že sice v češtině je schopna bez výraznějších problémů hovořit o běžných věcech, její znalost češtiny však rozhodně nepostačuje k plnohodnotnému uplatnění práv v soudním řízení, což se snaží dokumentovat příklady neschopnosti rozlišování vyjmenovaných pojmů. Její jazyková nevybavenost, kterou dále rozvádí a která byla umocněna jejím psychickým stavem a stresem, které pro ni představovalo soudní jednání, způsobila, že soudu, jeho otázkám a poučením dostatečně nerozuměla, nebyla schopna posoudit soulad protokolace se svými vyjádřeními. S ohledem na uvedené pak dává najevo své přesvědčení o diskriminačním postupu soudů, nesprávném, jí poškozujícím výkladu jejích odpovědí a nesprávném zhodnocení důkazů obecnými soudy, přitom opakovaně tvrdí, že v předmětném bytě nebydlela z důvodů obav ze svého bývalého manžela - žalobce, který do bytu běžně docházel a výměnami zámků jí znemožnil přístup do bytu. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadených rozhodnutí pro porušení shora označených základních práv.
Ústavní stížnost není důvodná.
Smyslem ustanovení §18 odst. 2 o. s. ř. a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn a po jazykové stránce rozuměl všemu podstatnému, co je v řízení řečeno. Ústavní soud však již ve své dřívější judikatuře (např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 394/01) uvedl, že tohoto práva nesmí být zneužito k záměrnému a účelovému prodlužování řízení, jeho zdržování a zvyšování jeho nákladů za situace, kdy účastník řízení zcela evidentně a bez sebemenších pochyb jazyk, v němž se vede jednání, ovládá.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 133/2008, s jehož obsahem se Ústavní soud seznámil, je patrno, že stěžovatelka s obecnými soudy jednala způsobem, z něhož potřeba ustanovit jí tlumočníka nevyplynula, ostatně ona sama o jeho ustanovení žádala poprvé teprve v doplnění svého odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, o potřebě ustanovení tlumočníka se dříve nezmiňovala přesto, že v průběhu řízení žádala o ustanovení právního zástupce, kteroužto žádost však zdůvodňovala svým zdravotním stavem a finančními poměry. Také v předcházejících soudních řízeních o rozvod manželství, výživné i zrušení práva společného nájmu k bytu vystupovala před soudem bez tlumočníka. Argumentace odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacím soudem, který mj. i těmito důvody zdůvodnil posouzení námitky stěžovatelky (žijící v České republice nepřetržitě nejméně od roku 1992), týkající se neustanovení tlumočníka, jako účelové, odpovídá obsahu spisu a na zdůvodnění rozhodnutí jmenovaného soudu v tomto směru, které tak Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze odkázat. Dodat třeba, že zhodnocení provedeného dokazování a zjištění skutkového stavu - který Ústavní soud sám s odkazem na svou judikaturu přehodnocovat nemůže - vztahujícího se k posouzení otázky skutečného užívání předmětného bytu účastníky řízení v rozhodném období, činily obecné soudy, jak patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí, nikoliv jen na podkladě výpovědi stěžovatelky, jež podle ní měly být ovlivněny jejím nepřesným vyjadřováním, ale především také ze zjištění plynoucích z listinných důkazů a soudních spisů, týkajících se předchozích řízení účastníků.
Z uvedeného je patrno, že porušení v záhlaví označených základních práv v daném řízení Ústavní soud nezjistil, a proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu