ECLI:CZ:US:2011:3.US.1320.11.1
sp. zn. III. ÚS 1320/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2011 sp. zn. 46 T 10/2010 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. dubna 2011 sp. zn. 5 To 23/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. května 2011 se domáhal zrušení blíže označených rozhodnutí, kterými nebyla povolena obnova řízení v trestní věci stěžovatele. Rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na zákonného soudce a veřejné projednání věci za jeho přítomnosti a bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 1, odst. 2 Listiny.
Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy při projednání návrhu na obnovu řízení postupovaly formálně, neposuzovaly podstatu věci, tj. posouzení okolností každého z loupežných přepadení samostatně a soud prvního stupně návrh bagatelizoval jako "nic neříkající". Stěžovatel byl uznán vinným z blíže označených loupeží i přes to, že v trestním řízení nebyl proti němu žádný přímý důkaz. V podrobně vypracovaném návrhu na obnovu řízení upozornil na nové skutečnosti způsobilé vyvinit stěžovatele, ale obecné soudy je nesprávně zhodnotily tak, že návrhy stěžovatele na povolení obnovy řízení nemohou vést k odlišnému rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a navrhl, aby rozhodnutí napadená ústavní stížností byla nálezem zrušena, když současně požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem.
Dle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Podání také zjevně nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvolenému advokátovi. Protože šlo o podání nesplňující formální podmínky ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu (§30 odst. 1), byly stěžovateli jeho formální vady vytknuty a současně mu byla stanovena, pod následky plynoucími z ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lhůta k odstranění vad podání v trváni 20 dnů. Stěžovatel byl současně poučen, že pro zastupování v řízení před Ústavním soudem lze požádat Českou advokátní komoru na adrese ČAK - pobočka Brno, Kleinův palác, nám. Svobody 84/15, 602 00 Brno, o určení advokáta (§18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).
Výzva k odstranění vad, jak je o ní zmínka, byla stěžovateli doručena 17. května 2011 a ve lhůtě stanovené Ústavním soudem (tj. do 6. června 2011) na ni nereagoval a dosud vytknuté vady neodstranil. Ústavnímu soudu nezbylo, než ve věci rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. června 2011
Pavel Rychetský
soudce zpravodaj