ECLI:CZ:US:2011:3.US.148.09.1
sp. zn. III. ÚS 148/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti P. B., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova 9/223, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2008 sp. zn. 68 Co 438/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky, ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví uvedené usnesení odvolacího soudu, vydané v jeho exekuční věci.
Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 5. 2008 ve věci sp. zn. 14 Nc 9769/2008, jímž byla na stěžovatelův majetek nařízena exekuce. Stěžovatel považoval rozhodnutí o nařízení exekuce za nesprávné, a ve svém důsledku i protiústavní, neboť odporovalo obsahu dohody, kterou jako povinný uzavřel s oprávněnou, již má za dohodu o privativní novaci, vyvolávající zánik vymáhané povinnosti.
Souběžně s ústavní stížností podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud posléze odmítl usnesením ze dne 15. 3. 2011 sp. zn. 20 Cdo 1891/2009, neboť dovolání nebylo ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Přípisem ze dne 11. 5. 2011 stěžovatel zaslal jako přílohu ústavní stížnosti kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010 ve věci sp. zn. 68 Co 347/2010, z nějž se podává, že exekuce, nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 5. 2008 ve věci sp. zn. 14 Nc 9769/2008 (ve spojení s ústavní stížností napadeným usnesením městského soudu), byla zastavena.
Přestože napadené usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení obvodního soudu, kterým byla na stěžovatelův majetek nařízena exekuce, nebylo formálně zrušeno, zastavením exekuce ve své podstatě odpadl předmět ústavní stížnosti, a již z tohoto důvodu je namístě hodnotit ústavní stížnost jako podání zjevně neopodstatněné (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006 ve věci sp. zn. I. ÚS 337/05). Důvody, pro než by zastavení exekuce znamenat odpadnutí předmětu projednávané ústavní stížnosti nemělo, stěžovatel ani v doplnění ústavní stížnosti nikterak neozřejmil.
Je nadto exekuční notorietou, že stěžovatelem v ústavní stížnosti vznášené námitky jsou ve vztahu k rozhodnutí o nařízení exekuce zcela nerozhodné, a relevantními se mohly stát (a reálně se posléze i staly) až v rámci rozhodování obecných soudů o zastavení exekuce, jak stěžovateli vysvětlil již dovolací soud (viz i nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 231/03). Nehledě na to, že stěžovatelem dovolávaná dohoda (z pohledu obsahu, který sám předestřel v ústavní stížnosti) nemohla být v žádném případě posouzena ani jako důvod zániku závazku (jak se domnívá), nýbrž - toliko - jako forma prohlášení oprávněného, že nebude vykonatelným rozhodnutím přiznané právo vymáhat exekučně, jež je při nařízení exekuce bezcenné rovněž (může být - opět - relevantní jen v řízení o zastavení exekuce, a to argumentem podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Z těchto důvodů senát Ústavního soudu ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2011
Jiří Mucha
předseda senátu