ECLI:CZ:US:2011:3.US.1751.11.2
sp. zn. III. ÚS 1751/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. J. K., zastoupeného Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem v Třebíči, Bráfova 50, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2009 č. j. 1 Cmo 104/2008-106 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 3. 2011 č. j. 23 Cdo 5167/2009-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K uvedenému porušení mělo dojít tím, že odvolací soud zcela nepřezkoumatelným způsobem odbyl stěžovatele obecným poukazem na neunesení důkazního břemene, aniž by se nějak vypořádal s důkazy předloženými stěžovatelem. Dovolací soud uvedenou vadu neodstranil, neboť dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Podle stěžovatele tím dovolací soud upřednostnil procesní formalismus před věcným řešením problematiky a stěžovatele tak směřoval k rozhodnutí o nezbytnosti podání ústavní stížnosti.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2008 č. j. 11 Cm 172/2003-86, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že stěžovatel je přihlašovatelem, vlastníkem a původcem průmyslového vzoru o názvu "Zástrčka", zapsaného pod č. 31084 v Rejstříku průmyslových vzorů vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví.
Odvolací soud při svém rozhodování vyšel z ustanovení §35 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) ve spojení s §12 odst. 2 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZPV"), podle nichž přihlašovatelem průmyslového vzoru je osoba, která podala přihlášku u Úřadu průmyslového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že tuto přihlášku podali vedlejší účastníci (v řízení před obecnými soudy žalovaní), nelze proto na základě žaloby určit, že stěžovatel je přihlašovatelem průmyslového vzoru pod č. 31084, když neprokázal ani netvrdil, že přihlášku podal on. Odvolací soud dále konstatoval, že pokud soud prvního stupně zamítl žalobu také v části určení, že stěžovatel je původcem a vlastníkem předmětného vzoru s tím, že na základě provedeného dokazování nesplňoval podmínky novosti a individuality, potřebné k zápisu do rejstříku, pak soud si takto sám bez ustanovení znalce posoudil odbornou otázku, a tudíž postupoval nesprávně. Podle názoru odvolacího soudu předmětem sporu byla však otázka, zda je stěžovatel přihlašovatelem, vlastníkem a původcem předmětného průmyslového vzoru, nikoli otázka, zda tento průmyslový vzor splňuje podmínky novosti a individuality pro zapsání do rejstříku průmyslových vzorů. Odvolací soud uzavřel, že pravomoc soudu pro posouzení novosti a individuality jako podmínek pro přihlášení průmyslového vzoru není dána, a to ani pro předběžné otázky (natož pro rozhodování ve věci), avšak toto pochybení soudu prvního stupně nemělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Stěžovatel nemohl být v řízení úspěšný pro neunesení důkazního břemene.
Dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu bylo následně odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž splnění má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladným způsobem posoudily konkurenci norem podústavního práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel, či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 321/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 371).
Nic takového ovšem v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výše uvedeným závěrem odvolacího soudu o tom, že v předmětném řízení neunesl důkazní břemeno. V tomto kontextu Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není běžnou třetí, či v tomto případě dokonce čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví. Závěr odvolacího soudu, že povinností stěžovatele bylo v řízení prokázat, že on je přihlašovatelem, vlastníkem a původcem průmyslového vzoru "Zástrčka", zapsaného pod č. 31084, což se mu nepodařilo, je závěrem v rovině práva podústavního a Ústavnímu soudu nepřísluší se k jeho správnosti jakkoliv vyjadřovat. Navzdory tvrzení stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu jsou řádným a srozumitelným způsobem odůvodněna a v podrobnostech na ně lze odkázat. Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal stěžovatelem tvrzené porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu