ECLI:CZ:US:2011:3.US.1962.11.1
sp. zn. III. ÚS 1962/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SV Stěžírky, s. r. o., IČ 287 81 759, se sídlem Náchodská 2106, 549 01 Nové Město nad Metují, právně zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem AK se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101646/11/178913507251, spojené s návrhem na zrušení ustanovení hlavy III zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Finančního úřadu v Děčíně, jako účastníka řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení hlavy III zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. července 2011, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 8. 9. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101646/11/178913507251, a to pro porušení článku 1 odst. 1 a článku 9 odst. 3 Ústavy České republiky, článku 11 odst. 1 a odst. 5 a článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101646/11/178913507251 byla zamítnuta stížnost stěžovatelky jako poplatníka na postup plátce daně. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že přípustnost ústavní stížnosti opírá o ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení hlavy III (ust. §7a a násl.) zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, umožňující následné posouzení její věcné opodstatněnosti.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se uvádí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101646/11/178913507251 obsahuje poučení, že "proti tomuto rozhodnutí se může příjemce odvolat ve lhůtě do 30 dnů ode dne jeho doručení".
V ústavní stížnosti stěžovatelka neuvedla, zda odvolání proti uvedenému rozhodnutí správce daně podala. Dotazem na Finančním úřadu v Děčíně Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně stěžovatelka odvoláním nenapadla. Protože vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, je nezbytnou podmínkou pro podání ústavní stížnosti, je podaná ústavní stížnost za dané procesní situace nepřípustná.
Stěžovatelka vyslovila v návrhu (konkrétními argumenty podložený) názor, dle něhož je její ústavní stížnost přípustná, resp. že jsou naplněny podmínky ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Na podporu tohoto svého stanoviska podrobně rozvedla důvody, pro něž má za to, že návrh podstatně přesahuje její vlastní zájmy, pročež považuje ústavní stížnost za způsobilou věcného projednání, aniž by předtím vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně práv zákon poskytuje.
Při vědomí jedné z myslitelných alternativ rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelka rovněž uvedla, že z webových stránek zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení zákona č. 402/2010 Sb. a části zákona č. 346/2010 Sb. Poukázala na skutečnost, že návrh skupiny senátorů směřuje proti jinému právnímu předpisu než zákonu č. 180/2005 Sb., resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje. V této souvislosti dodala, že tuto poznámku činí především za účelem vyvrácení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Zdůraznila, že návrh skupiny senátorů a její návrh nejsou totožné z hlediska svého předmětu a nevzniká zde ani překážka litispendence. V důsledku toho vyjádřila názor, dle něhož za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Shodně jako v usnesení ze dne 4. srpna 2011 sp. zn. I. ÚS 2120/11, a dále v usnesení ze dne 31. srpna 2011 sp. zn. IV. ÚS 2168/11 (dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky pro výjimečnou aplikaci ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v projednávané věci nejsou splněny.
Tento závěr vyplývá z toho, že navrhovatelkou napadená právní úprava je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11, zahájeného 11. března 2011. V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ustanovení §7a až §7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení obsažená v hlavě III tohoto zákona, což vyplývá z úpravy petitu návrhu, jak je obsažen v podání ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, spočívající v požadavku navrhovatelky na zrušení označené právní úpravy, je takto reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle ust. §64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle ust. §43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [ust. §43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona].
Z ustálené judikatury vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [ust. §43 odst. 1 písm. a) - písm. e) zákona o Ústavním soudu], návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí procesně její osud (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ust. §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu