ECLI:CZ:US:2011:3.US.2041.11.1
sp. zn. III. ÚS 2041/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele D M A, spol. s r. o., se sídlem Praha 8, Voctářova 51/18, IČ 49703455, zastoupeného Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2011 č. j. 14 Co 188/2011-113, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku (v návrhu zřejmě omylem označeného jako usnesení) s tím, že dle jeho přesvědčení rozhodnutím Městského soudu v Praze bylo zasaženo do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že odvolací řízení proběhlo z jeho podnětu na základě podaného a doplněného odvolání, soud se však uvedenými tvrzeními nezabýval, nevypořádal se s nimi, a to ani v odůvodnění. Proto rozhodnutí soudu II. stupně, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 3. 2010 ve věci samé a o povinnosti k zaplacení soudního poplatku, dále změněn výrok o nákladech řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, považuje za nepřezkoumatelné a nespravedlivé, pokud jde o určení jejich výše, pak se soud nezabýval ani jejich účelností a rozhodnutí o nich je překvapivé. Dále poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09, který se vztahuje ke zkoumání účelnosti vynaložených nákladů tam, kde účastník využil služeb externího advokáta, ačkoliv měl možnost být zastoupen vlastním kvalifikovaným zaměstnancem. V tomto směru však soudy náklady žalovaného neposuzovaly.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku a spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo zjištěno, že soud I. stupně zamítl žalobu stěžovatele na určení trvání nájemního vztahu a na určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu nemovitostí a uložil mu povinnost nahradit žalovanému náklady řízení dle §142 odst. 1 občanského soudního řádu. Výši těchto nákladů určil částkou 15.480,- Kč, když v této byla obsažena odměna advokáta za 2 úkony po 6.000,- Kč s poukazem na §7 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. Odvolací soud po přezkoumání odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně opodstatněně ve věci samé potvrdil, když v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem s poukazem na 80 písm. c) občanského soudního řádu vyložil správnost závěru Obvodního soudu pro Prahu 8 o neprokázání naléhavého právního zájmu žalobcem na požadovaném určení. Pokud jde o náklady řízení, o nichž rozhodl soud I. stupně, tyto změnil tak, že výši odměny advokáta v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, vyčíslil důvodně v souladu s §5 písm. b) a §17 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., tj. 2 x 20.000,- Kč, což pak v spolu s režijním paušálem a DPH činilo 49.080,- Kč. Z uvedené výše nákladů však žalovanému s poukazem na §150 občanského soudního řádu přiznal pouze polovinu, tj. 24.540,- Kč, náklady odvolacího řízení pak určil částkou 48.720,- Kč.
I když s postupem Městského soudu v Praze, jenž změnil v neprospěch odvolatele výrok soudu I. stupně o nákladech řízení, když oprávněný žalovaný se proti stanovené výši (soudem nesprávně vyčíslené) neodvolal a ve věci samé bylo rozhodnutí potvrzeno (nikoliv změněno), nelze souhlasit, nutno však konstatovat, že ze strany odvolacího soudu nedošlo k takému zásahu do tvrzených práv stěžovatele, jenž by vyžadoval poskytnutí ochrany Ústavním soudem. K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 je třeba dodat, že v předmětné věci žalovaný, který vypověděl žalobci smlouvu o nájmu již v září 2008, až do obdržení žaloby sám bez zastoupení advokátem jednal se stěžovatelem mimosoudně neúspěšně. Proto sjednání zastupování advokátem pro řízení před soudem, zahájeným v prosinci r. 2009, a s tím spojenou úhradu za provedené úkony nelze považovat za náklady neúčelně vynaložené.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 19. října 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu