ECLI:CZ:US:2011:3.US.2224.11.2
sp. zn. III. ÚS 2224/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky E. S., zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem nám. Republiky 108, 346 01 Horšovský Týn, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2011 č. j. 22 Co 11/2011-247, usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. října 2010 č. j. 5 C 180/2009-203 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. dubna 2009 č. j. 11 C 528/2008-27, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. dubna 2009 č. j. 11 C 528/2008-27 Okresní soud Plzeň-město ustanovil stěžovatelce opatrovníka z důvodu neznámého pobytu (§29 odst. 3 o. s. ř.).
Usnesením ze dne 20. října 2010 č. j. 5 C 180/2009-203 Okresní soud v Českém Krumlově ve vztahu ke stěžovatelce (I.) odmítl odvolání směřující proti citovanému usnesení, (II.) zamítl návrh stěžovatelky na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. dubna 2010 č. j. 5 C 180/2009-128, (III.) odmítl odvolání stěžovatelky do tohoto rozsudku, a dále (IV., V.) rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. května 2011 č. j. 22 Co 11/2011-247 odvolání stěžovatelky do citovaného rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově v rozsahu směřujícím vůči výroku I. odmítl, v rozsahu týkajícím se výroků II. -V. usnesení soudu prvního stupně potom potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. dubna 2010 č. j. 5 C 180/2009-128 byl doručen opatrovníku stěžovatelky v souladu s ustanovením §49 odst. 4 o. s. ř. Konstatoval, že toto doručení není neúčinné, jelikož omluvitelným důvodem neseznámení se s doručovanou písemností nemůže být ve smyslu zákona skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (§50 odst. 1, 4 o. s. ř.). Z tohoto důvodu shledal správným i závěr soudu prvního stupně, dle něhož odvolání stěžovatelky do předmětného rozsudku je opožděné a rozsudek tudíž pravomocný. V návaznosti na to konečně vyslovil závěr, že odvolání proti usnesení o ustanovení opatrovníka se stalo bezpředmětným, neboť bylo-li řízení ve věci samé pravomocně skončeno, je nadbytečné posuzovat procesní usnesení vydané během tohoto (pravomocně skončeného) řízení.
Citovaná rozhodnutí obecných soudů napadla stěžovatelka ústavní stížností s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Aniž by argumentačně vyvracela odůvodnění napadených rozhodnutí v mezích jejich rozhodovacích důvodů, zdůraznila, že tato nemohou z pohledu práva na spravedlivý proces obstát, protože jí byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomu nebyly splněny podmínky předpokládané v ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. Poté, co toto své tvrzení několika blíže rozvedenými důvody podložila, domáhala se, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Důvody, jež byly shora stručně vyloženy, činí napadená rozhodnutí pod aspektem práva na spravedlivý proces ústavně udržitelnými. Stěžovatelka totiž, nepřijímajíc konstrukci obecných soudů, tvrdí a své námitky, jakož i argumentaci směřuje k tomu, že - v důsledku nesplnění podmínek obsažených v §29 odst. 3 o. s. ř. - trpí meritorní rozhodnutí v její věci, resp. řízení předcházejí jeho vydání deficitem, pro nějž by měl být rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. dubna 2010 č. j. 5 C 180/2009-128 zrušen. V tom rámci (stručně shrnuto) je třeba dle jejího názoru souvztažně hodnotit i předmět posuzování obecných soudů.
Z pohledu posouzení opodstatněnosti návrhu stěžovatelky nelze ovšem přehlédnout, že adekvátní procesní prostředek, v souladu s nímž bylo lze nápravy dosáhnout, přesněji řečeno procesní prostředek, jenž za popsaných okolností nabízí prostor pro prokázání nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka, případně okolností zakládajících zproštění opatrovníka funkce, a v důsledku toho i možnost zrušení předmětného rozsudku, je vymezen rámcem ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
Dle něj účastník řízení může napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Argumentační linii stěžovatelky a z ní plynoucím závěrům, obsaženým v ústavní stížnosti, nelze v tomto procesním kontextu přisvědčit.
Vzhledem k tomu bylo třeba o návrhu rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu