ECLI:CZ:US:2011:3.US.2228.11.1
sp. zn. III. ÚS 2228/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. T., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou v Plzni, nám. Republiky 28, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2011 č. j. 10 Co 75/2011-416, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 11. 2010 č. j. 11 P 107/2003-353, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, jako otce, na snížení výživného. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy požadoval snížení výživného pro svého nezletilého syna, které je stanoveno na částku 1.600 Kč měsíčně.
Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, kterým obecné soudy prováděly a hodnotily důkazy. Tvrdí, že obecné soudy zcela nesprávně zhodnotily jeho aktuální situaci jak po stránce finanční a majetkové, tak i z hlediska stavu, který nastal po ukončení jeho zaměstnaneckého poměru. Podle názoru stěžovatele napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné a srozumitelné odůvodnění. V rozhodnutí obecných soudů stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv ve smyslu čl. 32 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry odvolacího soudu a staví tak Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Ústavní stížnost tedy směřuje k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný názor o přiměřené výši výživného pro nezletilého syna stěžovatele ve vztahu k jeho majetkové a finanční situaci. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR). Jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavních předpisech.
Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností rozhodnutí odvolacího soudu a zjistil, že tento soud se věcí důkladně zabýval, správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o rodině a občanského soudního řádu. S námitkami stěžovatele se přesvědčivě vypořádal. Ve věci nebylo shledáno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v §96 zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného obecnými soudy pro jeho nezletilé děti. Každý rodič nese odpovědnost za zabezpečení svých dětí, zrozených z partnerského vztahu, a to i po jeho skončení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu