ECLI:CZ:US:2011:3.US.2270.11.1
sp. zn. III. ÚS 2270/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu JUDr. T. M. Ph.D., zastoupeného JUDr. et Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 6, ve věci vedené jím pod sp. zn. 2 T 26/2008 a Městského soudu v Praze, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Navrhovatel doručil dne 2. 8. 2011 Ústavnímu soudu faxem návrh, doplněný dne 4. 8. 2011 jeho písemným vyhotovením, v němž jen velmi stručně, bez jakýchkoli důkazů, které by prokazovaly jeho tvrzení, uvádí, že dne 15. ledna 2011 jako obhájce J. H., zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vyúčtování "obhajného" v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 26/2008 poté, co předmětná věc byla pravomocně skončena. Protože navrhovatel nebyl s "nečinností" obvodního soudu v záležitosti vyúčtování nákladů obhajoby spokojen, požádal dne 29. 6. 2011 Městský soud v Praze, ve smyslu ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., aby určil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 lhůtu k provedení procesního úkonu a k rozhodnutí o jeho návrhu. Do doby podání návrhu k Ústavnímu soudu údajně navrhovatel neobdržel od Městského soudu v Praze o jeho návrhu žádné rozhodnutí.
Postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze navrhovatel vytýká porušení článku 1 a článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Z výše uvedených důvodů navrhovatel navrhuje, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že "postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 26/2008 a Městského soudu v Praze byla porušena ústavou zaručená práva stěžovatele a aby určil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 lhůtu k rozhodnutí o jím vyúčtovaném obhajném".
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat meritem věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.
Podle ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.
Navrhovatel sice tvrdí, že k porušení výše označených ústavních práv dochází postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 v řízení vedeném jím pod sp. zn. 2 T 26/2008 a Městským soudem v Praze, přesto o tomto údajně "nesprávném postupu" těchto soudů Ústavnímu soudu k prokázání pravdivosti svých tvrzení žádné důkazy nepředložil ani neoznačil.
Jestliže navrhovatel svým návrhem brojí proti průtahům v řízení ve věci sp. zn. 2 T 26/2008, měl nepochybně možnost využít procesní prostředky nabízené mu právním řádem České republiky: stížnost podle ustanovení §164 a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb. Navrhovatel sice tvrdí, že před podáním návrhu k Ústavnímu soudu posledně uvedeného procesního prostředku využil, ale toto své tvrzení (stejně jako i své předcházející tvrzení) nijak nedoložil. Rovněž v pouhé rovině ničím nepodloženého tvrzení zůstal jeho odkaz na ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Nelze totiž bez náležitého odůvodnění dovodit, jakým způsobem stěžovateli vzniká či může vzniknout vážná a neodvratitelná újma případným opožděným vyplacením "obhajného" ve věci sp. zn. 2 T 26/2008.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí setrval na názoru, že za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení považuje vyčerpání všech procesních prostředků. Teprve tehdy, jeví-li se jejich využití jako neúčinný prostředek k nápravě, je možné se domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti. Navrhovatel však neprokázal, že takové prostředky k nápravě vyčerpal, a proto je návrh nepřípustný.
Se zřetelem k výše uvedenému, jakož i k četnosti a nedostatkům jeho dosavadních podání, evidovaných do této doby Ústavním soudem, nepovažoval již Ústavní soud za racionální vyzývat navrhovatele k odstranění vad petitu, který není formulován souladně s ustanovením §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Jako příklad zjevně vadného požadavku, formulovaného v petitu, je návrh, aby Ústavní soud "určil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 lhůtu k rozhodnutí" - nic takového nespadá do kompetence Ústavního soudu. Navrhovatel se zřejmě nesprávně domnívá, že Ústavní soud nahrazuje svou činností činnost příslušející výhradně soudům obecným (srovnej §174a odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb.). Je s podivem, že tak flagrantních vad se dopouští stěžovatel, který sám je advokátem a je navíc právně zastoupen rovněž advokátkou.
S ohledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj