ECLI:CZ:US:2011:3.US.2409.11.1
sp. zn. III. ÚS 2409/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Monikou Fiantovou, advokátkou v Brně, Havlíčkova 13, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2010 č. j. 20 Cdo 259/2010-89, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2009 č. j. 20 Co 259/2009-65 a usnesení soudního exekutora JUDr. Víta Novozámského, Exekutorský úřad Brno - město, ze dne 16. 8. 2005 č. j. EX 1038/03-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 11. 8. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2010 č. j. 20 Cdo 259/2010-89, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a tím měl být porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy České republiky. Současně se domáhal zrušení rozhodnutí, která mu předcházela, tj. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2009 č. j. 20 Co 259/2009-65 a usnesení soudního exekutora JUDr. Víta Novozámského, Exekutorský úřad Brno - město, ze dne 16. 8. 2005 č. j. EX 1038/03-11.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o pozdě podaný návrh.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že stěžovatel mohl (a měl) svou ústavní stížnost podat proti všem shora označeným rozhodnutím nejpozději ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu; pro případ, že by toto usnesení nepředstavovalo rozhodnutí ve smyslu §72 odst. 3 nebo odst. 4 zákona o Ústavním soudu, lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesení soudního exekutora JUDr. V. Novozámského a usnesení Krajského soudu v Brně by totiž počala běžet ještě dříve, a to již doručením posledně zmíněného usnesení. Ze sdělení Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2011 sp. zn. 69 Nc 2895/2003 pak Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli (prostřednictvím jeho právního zástupce Mgr. P. P.) doručeno dne 20. 5. 2010. Jestliže pak stěžovatel tuto svou ústavní stížnost podal osobně u Ústavního soudu dne 15. 8. 2011, stalo se tak evidentně po zákonem stanovené lhůtě.
Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez účasti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2011
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu