ECLI:CZ:US:2011:3.US.2967.11.1
sp. zn. III. ÚS 2967/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zastoupeného Mgr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem v Praze 6, Tychonova 44/3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2011, č. j. 68 Co 235/2011-2482, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel pro porušení čl. 38 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze v jeho výroku I, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Lenka Eliášová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 8/93.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky, jež takový přezkum připouštějí; to je významné potud, že v dané věci tyto podmínky splněny nejsou.
Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu pak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky).
Stěžovatel podal ústavní stížnost v situaci, kdy soudní řízení nebylo dosud skončeno.
V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatel v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic mu nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá, a jež jsou - i ve vztahu k této námitce - stěžovateli k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.
Ústavní stížnost je tím v této části podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stojí za zaznamenání, že i kdyby tomu mohlo být jinak, nemohl by být stěžovatel úspěšný. V odůvodnění napadeného usnesení městský soud srozumitelně vysvětlil, že jeho námitky proti rozhodující soudkyni jsou z pohledu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. neopodstatněné, a stěžovatel proti tomuto závěru obsahové výhrady nevznáší; tvrdí toliko, že městský soud rozhodoval "bez kompletního spisu", což dovozuje z toho, že ještě dne 26. 7. 2011 nahlížel do spisu u soudu prvního stupně, a dotčený výrok byl vydán již 1. 8. 2011. Je však zjevné, že i v případě, že by takový úsudek mohl být k otázce podjatosti soudkyně relevantní, je založen na předpokladu evidentně jen hypotetickém.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti též zmínil (aniž by s odpovídající kritikou spojil adekvátní petitorní žádání), že obecný soud v jeho občanskoprávní věci svým postupem porušuje též jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Podle ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je návrh nepřípustný, jestliže Ústavní soud již v téže věci jedná.
Námitku průtahů v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 8/1993 učinil stěžovatel předmětem již své dřívější ústavní stížnosti ze dne 25. 3. 2011, která je vedena pod sp. zn. III. ÚS 889/11, a o níž nebylo dosud rozhodnuto.
Aniž by bylo zapotřebí vyvozovat důsledky již z okolnosti vadného podání (pro nedostatek petitu), brání projednání nynějšího návrhu stěžovatele procesní překážka dříve zahájeného řízení, v důsledku čehož je i v této části ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud proto návrh (v obou jeho částech) odmítl jako nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj