ECLI:CZ:US:2011:3.US.3348.11.1
sp. zn. III. ÚS 3348/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. V., zastoupeného JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem v Jindřichově Hradci, Masarykovo nám. 1/II, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2011 č. j. 24 Co 1775/2011-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení, vydaného v exekučním řízení, neboť má za to, že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 Ústavy ČR. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu o aktivní věcné legitimaci na straně společnosti ČEVAK, a. s. V ústavní stížnosti poukazuje na rozpor mezi subjektem, pro který byl vydán nalézací titul (Vodovody a kanalizace Jižní Čechy) a subjektem, který se domáhá povolení exekuce (ČEVAK, a. s.). Stěžovatel uvádí, že krajský soud sice konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, neboť rozhodl o povolení exekuce bez toho, aby měl prokázánu aktivní legitimaci navrhovatele. Nadále však krajský soud vyšel z toho, že oprávněný ČEVAK, a. s. v době rozhodování odvolacího soudu doložil potřebné listiny, prokazující přechod práva přiznaného v nalézacím řízení Vodovodům a kanalizacím Jižní Čechy na oprávněného ČEVAK, a. s. Aniž by byl stěžovatel vyzván k vyjádření k obsahu těchto důkazů, krajský soud z nich dovodil, že jsou splněny podmínky pro přechod práva přiznaného v nalézacím řízení na oprávněného ČEVAK, a. s., k čemuž mělo dojít před nařízením exekuce. Stěžovatel nesouhlasí s uvedeným závěrem odvolacího soudu a tvrdí, že postup soudu je v příkrém rozporu s požadavkem na řádný procesní postup obecných soudů.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 19. 4. 2011 č. j. 14 EXE 343/2011-22 nařídil exekuci na majetek jedenácti povinných osob (včetně stěžovatele) k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 76.383,- Kč, pro náklady předcházejícího nalézacího řízení ve výši 4.529,-Kč a pro náklady této exekuce s tím, že povinní jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž uváděl, že soud prvního stupně pochybil, neboť vykonávané rozsudky nebyly vydány pro žalobce ČEVAK, a. s., ale pro zcela jiný subjekt. ČEVAK, a. s., tak není oprávněným a nemůže vést tuto exekuci. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není tedy další instancí v systému všeobecného soudnictví a není ani soudem nadřízeným obecným soudům. K přezkumu správnosti aplikace podústavního práva není povolán a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"]. Ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 321/03, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení z hlediska svých takto definovaných kompetencí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces v tom, že odvolací soud nesprávně zhodnotil otázku aktivní legitimace v předmětném exekučním řízení. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel uvádí tytéž argumenty, se kterými se již vypořádal odvolací soud.
Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění napadeného usnesení, odvolací soud se námitkou stěžovatele o nedostatku aktivní legitimace oprávněného dostatečně zabýval. Srozumitelně objasnil, že v době rozhodování odvolacího soudu byl zhojen nedostatek, spočívající v doložení postupu v souvislosti s přechodem práva ve prospěch jiného subjektu tím, že oprávněný ČEVAK, a. s., doložil listiny prokazující přechod práva přiznaného v nalézacím řízení Vodovodům a kanalizacím Jižní Čechy, a. s., na oprávněného ČEVAK, a. s. K tomuto přechodu práva došlo tedy před nařízením exekuce, v odvolacím řízení byl tento přechod doložen listinami podle §36 exekučního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud přiléhavě vysvětlil, jaké důvody jej vedly k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správného.
Lze uzavřít, že argumenty, které stěžovatel vznesl v ústavní stížnosti, mají charakter polemiky s právními závěry obecných soudů, čistě v rovině podústavního práva. Skutečnost, že nesouhlasí s jejich rozhodnutími, však sama o sobě porušení jeho základních práv nezakládá. Jak je výše uvedeno, Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím řízení a posuzovat věc z hledisek běžné zákonnosti, což stěžovatel v podstatě požaduje.
S ohledem na argumentaci ústavní stížnosti a na rozsah svých kompetencí se proto ve věci stěžovatele Ústavní soud zaměřil na zjištění, zda v řízení byly dodrženy principy hlavy páté Listiny, zda soudy neodůvodněně nevybočily ze zákonných standardů dokazování, zda hodnocení důkazů a z něj dovozené skutkové závěry nejsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu, případně zda nejsou založeny na nedostatečném dokazování. Taková pochybení však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu