ECLI:CZ:US:2011:3.US.3547.10.1
sp. zn. III. ÚS 3547/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o námitce podjatosti podané stěžovatelem Ing. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 472/2010-384 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 5. 2010 č.j. 9 P 127/2007-373, takto:
Soudce Jiří Mucha není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel ve svém přípisu ze dne 10. 2. 2011 uvedl, že vztah Jiřího Muchy k totalitnímu režimu je před veřejností zamlčován a musí tak vycházet z neověřených informací. Soudce Mucha dle stěžovatele požíval v době nesvobody nebývalých privilegií ze strany režimu. Jako soudce zpravodaj v případu ústavní stížnosti manželky stěžovatele osobním jednáním s představiteli Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (prostřednictvím telefonátu) vědomě poškodil stěžovatelku, dezinformoval členy senátu a umožnil tím přetrvání poměrů u jmenovaného Okresního soudu až do současnosti.
Přípisem ze dne 21. 2. 2011 se k námitce podjatosti vyjádřil soudce Jiří Mucha v tom smyslu, že nemá jakýkoliv poměr k věci ani účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, jenž by mohl vyvolat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivně se soudce podjatým necítí. Pokud se stěžovatel odvolává na "zamlčované, negativní, neověřené informace" o jeho "vztahu vůči totalitnímu režimu", nepovažuje soudce za nutné na taková tvrzení jakkoli reagovat. Závěrem soudce konstatuje, že ve věci ústavní stížnosti manželky stěžovatele s představiteli Okresního soudu v Jablonci nad Nisou nejednal, a to ani osobně ani "prostřednictvím telefonu".
II.
Podle §36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Osobní vztah soudce ke stěžovateli, resp. jiným účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není, a ani stěžovatel jej netvrdí. Námitky stěžovatele jsou neseny toliko na vlně subjektivních názorů stěžovatele, které však nejsou podloženy žádnou objektivní skutečností, z níž by bylo lze dovodit jakýkoli vztah soudce Jiřího Muchy ke stěžovateli či předmětu řízení.
Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenovaného soudce není jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 370/04, II. ÚS 105/01, II. ÚS 105/01 a další). Stěžovatelem vznesené námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát IV. Ústavního soudu nevyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu