ECLI:CZ:US:2011:3.US.3687.10.1
sp. zn. III. ÚS 3687/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Miroslava Kořenáře, správce konkursní podstaty úpadce TANARI, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 151/60, IČ 25087401, adresa pro doručování České Budějovice, Fr. Škroupa 13, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 33/5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010 č. j. 15 Cmo 91/2010-321, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 21. 12. 2010 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 7. 10. 2010 č. j. 15 Cmo 91/2010-321, přičemž tvrdil, že v příslušném soudním řízení obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 4. 2007 č. j. 13 Cm 491/2005-178 byla zamítnuta žaloba INVEST KAPA, a. s., proti stěžovateli na vyloučení akcií emitenta Léčebné Lázně Jáchymov, a. s., z konkursní podstaty úpadce TANARI, a. s., (výrok I) a žalobci bylo uloženo nahradit stěžovateli náklady řízení (výrok II). Napadeným rozsudkem vrchního soudu pak byl rozsudek krajského soudu ve výroku I změněn tak, že se předmětné akcie z konkursní podstaty úpadce vylučují, a ve výroku II tak, že stěžovatel je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení; dále pak vrchní soud rozhodl, že stěžovatel je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího a také dovolacího řízení. Předtím totiž vrchní soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to rozsudkem ze dne 3. 6. 2008 č. j. 4 Cmo 217/2007-225, toto rozhodnutí ovšem zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2010 č. j. 29 Cdo 4822/2008-277 a věc vrátil vrchnímu soudu k dalšímu řízení.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné mimo jiné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Jak patrno z výše uvedeného, stěžovatel mohl proti ústavní stížností napadenému rozsudku vrchního soudu brojit mimořádným opravným prostředkem - dovoláním, o čemž byl také vrchním soudem řádně poučen. Jak přitom Ústavní soud dotazem u krajského soudu zjistil, stěžovatel skutečně dovolání podal (krajskému soudu bylo doručeno dne 13. 12. 2010), přičemž požádal o předložení své věci velkému senátu. Stěžovatel tedy měl k dispozici procesní prostředek, kterým mohl chránit svá práva, tento prostředek také uplatnil, takže ani on sám nebyl názoru, že by šlo o prostředek "neefektivní". K "vyčerpání" tohoto prostředku, kterým se rozumí nejen jeho podání, ale i rozhodnutí o něm, před podáním ústavní stížnosti nedošlo. V posuzované věci pak ani nejsou naplněny předpoklady pro přijetí ústavní stížnosti podle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2011
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu