ECLI:CZ:US:2011:3.US.413.11.1
sp. zn. III. ÚS 413/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., právně zastoupeného Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou AK se sídlem Kvítková 124, 760 01 Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 60 Nc 117/2010-265, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. února 2011 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 11. dubna 2011, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 60 Nc 117/2010-265, a to pro porušení článku 1 a článku 90 Ústavy České republiky, článku 2 odst. 1 a odst. 2, článku 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 6 odst. 1 a článku 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále článku 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 133/2006.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 60 Nc 117/2010-265 byla jako opožděná odmítnuta námitka podjatosti soudkyně, podaná žalobcem (v řízení před ústavním soudem "stěžovatel") dne 15. září 2010.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Zlíně vedeného pod sp. zn. 5 C 133/2006 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. března 2011 rozhodl ve věci samé tak, že žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 102 518,20 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok pod bodem I) a ve výroku pod bodem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce dne 18. května 2011 odvoláním, které podal blanketní formou s tím, že následně bude toto odvolání doplněno. Do okamžiku vyžádání spisu Ústavním soudem se tak nestalo. Dle sdělení okresního soudu bude v současné době rozhodováno o žádosti žalobce o ustanovení zástupce.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V souzené věci Okresní soud ve Zlíně krátce poté, co stěžovatel podal ústavní stížnost brojící proti rozhodnutí krajského soudu o jeho námitce podjatosti, rozhodl ve věci samé. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním. Ze spisového materiálu vyplývá, že odvolání bylo podáno pouze v blanketní formě a soud bude v současné době rozhodovat o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce.
Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatel podal proti rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně odvolání, což představuje řádný opravný prostředek ve smyslu ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve kterém stěžovatel může uplatnit námitku, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce. Jestliže pak stěžovatel podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto opravným prostředkem, a před obecným soudem tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném řádném prostředku bude rozhodovat.
V současné době tedy paralelně s řízením před Ústavním soudem probíhá odvolací řízení a stěžovatel může ve svém odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně v souladu s ust. §205 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") uplatnit námitku, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce a dále může stěžovatel podle ust. §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo řízení skončeno, napadnout rovněž žalobou pro zmatečnost, ve které může namítat, že rozhodoval vyloučený soudce. Za dané procesní situace má tedy stěžovatel v rámci občanského soudního řádu dostatek procesních prostředků k ochraně svého práva a ústavní stížnost je proto v této fázi řízení nepřípustná. Teprve poté, co stěžovatel řádně vyčerpá výše uvedené procesní prostředky, které má k dispozici k ochraně svého práva, a nadále bude toho názoru, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, bude moci podat k Ústavnímu soudu novou ústavní stížnost.
Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, přičemž neshledal důvod k postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj