ECLI:CZ:US:2011:3.US.551.11.1
sp. zn. III. ÚS 551/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Pavlem Prázným, advokátem se sídlem Krakovská 22, Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 22. 12. 2010, č. j. 052/97174/2010-905, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí správního orgánu.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozhodnutím zamítlo Ministerstvo financí žádost stěžovatelky o prominutí spotřební daně z lihu ve výši 313 333 Kč, podanou podle §55a zák. č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o správě daní a poplatků").
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v průběhu daňového řízení ohledně sporné daňové povinnosti (spotřební daně z lihu) bylo daňovými orgány - z podrobně rozvedených důvodů - postupováno v rozporu s právními předpisy; tvrdí proto, že podmínka pro prominutí daně byla splněna, neboť zde "šlo o nesrovnalosti v uplatňování daňových zákonů", jak je má na mysli rozhodné ustanovení §55a zákona o správě daní a poplatků.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti, se může žalobou ve správním soudnictví domáhat zrušení takového rozhodnutí, event. vyslovení jeho nicotnosti (§65 odst. 1 s. ř. s.). Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i ten účastník řízení před správním orgánem, jemuž se nedostalo rozhodnutí dle §65 odst. 1 s. ř. s., avšak tvrdí, že byl postupem správního orgánu krácen na právech, jež mu příslušejí takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§65 odst. 2 s. ř. s.).
Ochrana veřejných subjektivních práv se uskutečňuje za podmínek stanovených zákony; platí však, že některým veřejným subjektivním právům soudní ochrana poskytnuta není; jak soudní řád správní formou kompetenčních výluk (§70 s. ř. s.), tak i zvláštní zákony identifikují "některé úkony správního orgánu", jež jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny.
Pod úkony správního orgánu, vyloučené ze soudního přezkumu, však rozhodnutí o prominutí daně vydané dle §55a zákona o správě daní a poplatků podřadit nelze, a samy soudy, rozhodující ve správním soudnictví, potažmo Nejvyšší správní soud, jehož judikatura se rozhodným způsobem podílí na sjednocování rozhodování správních soudů, soudní přezkum reálně připustily (srov. sp. zn. 2 Afs 207/2005, sp. zn. 2 Afs 4/2006, sp. zn. 8 Afs 127/2005, jakož i celá řada dalších, dostupných na www.nssoud.cz).
Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního prostředku k ochraně jejích práva, a to žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 s. ř. s., je ústavní stížnost podána za situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
O výjimečné okolnosti, za kterých podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu není nezbytné vyčerpat všechny procesní prostředky, zde přitom nejde.
Z výše vyložených důvodů nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj