ECLI:CZ:US:2011:3.US.609.11.1
sp. zn. III. ÚS 609/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PSG-International a. s., se sídlem v Otrokovicích, Napajedelská 1552, zastoupené Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem v Brně, Bellova 24, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010 č. j. KSBR 39 INS 2464/2009-B-161, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 12. 2010 č. j. 3 VSOL 524/2010-B-171, spolu s návrhem na zrušení ustanovení §350 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů, neboť má za to, že jejich vydáním bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka podala odvolání proti usnesení krajského soudu, kterým byl schválen reorganizační plán dlužníka (SLOVKORD, a. s.), neboť namítala, že se stala věřitelkou z pohledávky postavené na roveň pohledávce za podstatou, a jako taková nemohla platně hlasovat ani jinak uplatňovat svá práva věřitelky na příslušných schůzích věřitelů v rozsahu pohledávky ve výši 4.223.870,16 Euro. Stěžovatelka uvedla, že jako taková věřitelka nemá možnost hájit své postavení v insolvenčním řízení, neboť nemá žádné právo hlasovat o reorganizačním plánu, který nepočítá s úhradou její pohledávky. Podle jejího názoru nemohl být reorganizační plán insolvenčním soudem schválen. Vrchní soud v Olomouci odvolání stěžovatelky odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka není v dané věci osobou oprávněnou podat odvolání. Podle stěžovatelky jsou napadená usnesení obecných soudů, jakož i ustanovení §350 insolvenčního zákona, v rozporu s výše uvedenými články Listiny. Stěžovatelka dodává, že vzhledem k tomu, že věřitel pohledávky, postavené na roveň pohledávce za podstatou, nemá stejná práva jako ostatní věřitelé úpadce, není si s těmito ostatními věřiteli roven.
Z obsahu rozhodnutí, která stěžovatelka navrhla zrušit, bylo zjištěno, že shora označeným usnesením Krajský soud v Brně schválil reorganizační plán dlužníka tak, jak byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku ve věci sp. zn. KSBR 39 INS 2464/2009 jako dokument B-127. Soud prvního stupně toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že byly splněny zákonné předpoklady pro schválení reorganizačního plánu soudem podle ustanovení §348 odst. 1 insolvenčního zákona a navržený způsob reorganizace je jednoznačně v souladu s právními předpisy. Soud prvního stupně proto rozhodl o schválení reorganizačního plánu předloženého dlužníkem a odhlasovaného na schůzi věřitelů dne 10. 5. 2010. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, které bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci odmítnuto. V odůvodnění usnesení odvolací soud konstatoval, že stěžovatelka podala jako věřitelka č. 87 u insolvenčního soudu dne 12. 6. 2009 přihlášku pohledávky, vedenou pod č. 89. Dne 10. 5. 2010 se konala schůze věřitelů, na které dle jejího programu byl projednán reorganizační plánu, a bylo hlasováno o jeho přijetí. Stěžovatelka (jako věřitelka č. 87 zařazená do skupiny 2 - nezajištění věřitelé) hlasovala pro přijetí reorganizačního plánu. S odkazem na ustanovení §350 odst. 1 insolvenčního zákona odvolací soud dále uvedl, že k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu jsou legitimováni pouze věřitelé, kteří hlasovali pro odmítnutí, tj. nepřijetí reorganizačního plánu; dlužník ani věřitelé, kteří hlasovali pro přijetí reorganizačního plánu nebo se hlasování zdrželi, či se jej nezúčastnili, nejsou k podání odvolání proti vyhovujícímu rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu legitimování. Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že stěžovatelka jako věřitelka č. 87, která na schůzi věřitelů hlasovala pro přijetí reorganizačního plánu, není subjektivně aktivně legitimována k podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí reorganizačního plánu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v polemice stěžovatelky s právními závěry obecných soudů a v neústupném setrvání na svém stanovisku. Před Ústavním soudem tedy uplatnila své námitky ve shodném smyslu a rozsahu, jak učinila již v řízení před těmito obecnými soudy. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zakotvená v ústavních předpisech. Na základě argumentů v ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení. Zjistil, že obecné soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Ty jsou nejen v souladu s obecným právem, ale i plně ústavně konformní. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudků obecných soudů obou stupňů je nadbytečná z jejich závěrů cokoli zde opakovat. Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení shora označeného zákonného ustanovení je ve vztahu k ústavní stížnosti návrhem akcesorickým, a je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu