ECLI:CZ:US:2011:3.US.634.11.1
sp. zn. III. ÚS 634/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2009, č. j. 33 Cdo 4338/2008-539, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 28. 5. 2007, č. j. 12 Co 102/2007-407, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 8. 2003, č. j. 31 C 149/1998-289, spojené s návrhem na "neprodlené zajištění ochrany proti pokračování protiústavního postupu ze strany plzeňských soudů", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") a čl. 11 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - zrušil v záhlaví označená (v petitu nepřesně identifikovaná) rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho občanskoprávní věci.
Z fotokopie dokladu o doručení založeného ve spisu soudu prvního stupně se podává, že stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo zástupci stěžovatele v dovolacím řízení (JUDr. M. K.) doručeno dne 18. 6. 2009.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým rozhodnutím zde bylo uvedené rozhodnutí dovolacího soudu, pročež lhůta k podání ústavní stížnosti započala běžet dne 19. 6. 2009.
Jestliže ústavní stížnost byla podána až 28. 2. 2011, je zjevné, že se tak stalo po jejím uplynutí. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.
Proto nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Ve vztahu k návrhu stěžovatele na "neprodlené zajištění ochrany proti pokračování protiústavního postupu ze strany plzeňských soudů" pak platí, že podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení §64 až §125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny).
Pak je rozhodné, že tento stěžovatelův petitorní návrh k věcem uvedeným v čl. 87 Ústavy být připodobněn nemůže, a to zcela zjevně.
Je tedy namístě závěr, že v této části je podání stěžovatele návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj