ECLI:CZ:US:2011:3.US.72.11.1
sp. zn. III. ÚS 72/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky D. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2010 sp. zn. 23 Cdo 178/2010, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 8 Cmo 429/2008 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 37 Cm 128/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, kterými dle jejího přesvědčením byla porušena práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na svá předcházející ústní podání a důkazní návrhy učiněné v prvoinstančním, odvolacím i dovolacím řízení, na průběh jednání soudů a uvedla, že všechny navrhované výslechy svědků, jakož i navrhované listinné důkazy provedeny soudy nebyly, čímž se proto cítí dotčena v právu na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů 93.
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, které stěžovatelka v podání označila, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání, v němž žalobkyně, nyní stěžovatelka, namítala nesprávné hodnocení smlouvy o dílo (uzavřené se žalovanými), když tuto i odvolací soud považoval za neplatnou, opodstatněně odmítl jako nepřípustné. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč má závěry soudu při hodnocení smlouvy o dílo, o kterou stěžovatelka opírala svou žalobu, za správné, i proč dospěl k rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání, opírajícího se o domněnku a tvrzení, že napadené rozhodnutí má dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu po právní stránce zásadní význam. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i rozsudku Vrchního osudu v Olomouci, kterým byl potvrzen výrok soudu I. stupně o zamítnutí žaloby stěžovatelky a žalobce K. V. na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobcům částku 692.126,- Kč, lze v dalším odkázat. K tvrzení o nedostatečném dokazování v předmětném řízení nutno dodat, že v postupu soudů nerespektování obsahu §132 občanského soudního řádu shledáno nebylo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu