ECLI:CZ:US:2011:3.US.844.11.1
sp. zn. III. ÚS 844/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci návrhu I. D., týkajícím se právních věcí vedených Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 5 To 132/2004, 5 To 23/2008 a 5 To 58/2010, a Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci pod sp. zn. 29 T 10/2004, 28 Nt 51/2008 a 29 T 1/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2011 se navrhovatel domáhá ingerence Ústavního soudu v jeho trestních věcech, v záhlaví označených. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§34, §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, vyplývá, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu návrhy evidované pod sp. zn. II. ÚS 1273/07, III. ÚS 482/09, II. ÚS 1392/09, IV. ÚS 1858/10, II. ÚS 3661/10 a IV. ÚS 67/11).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1361/10, a ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1273/10), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (viz výše uvedená rozhodnutí vycházející z obdobné procesní situace) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Je odůvodnitelný též názor, že netřeba činit kroky k odstranění této vady podání, jestliže je ústavní stížnost již prima facie nezpůsobilá věcného projednání, kupříkladu proto, že byla podána zjevně opožděně, nebo proto, že je beze vší pochybnosti nepřípustná (usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 895/06).
V Brně dne 29. března 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj