ECLI:CZ:US:2011:4.US.1053.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1053/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Mgr. J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Holasem, advokátem se sídlem v Praze, Jeruzalémská 1321/2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 309/2010 ze dne 31. 1. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené usnesení obecného soudu.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh - napadeného usnesení a usnesení prvostupňového Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm 43/2010 ze dne 25. 5. 2010, bylo usnesením soudu I. stupně zastaveno řízení zahájené k návrhu stěžovatele na odvolání J. K. z funkce likvidátora označené společnosti pro porušení jeho povinností likvidátora. Řízení bylo zastaveno proto, že společnost ke dni 18. 3. 2010 z likvidace vystoupila a stěžovatel vzal svůj návrh jako bezpředmětný zpět. Soud zároveň rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovateli a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že v tomto řízení nebylo prováděno žádné dokazování a není možno z ničeho dovodit, že by návrh byl podán důvodně. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení do výroku o nákladech řízení odvolání, neboť je přesvědčen o tom, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř. a jemu mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesením vrchního soudu bylo usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o nákladech řízení potvrzeno, přitom odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že v daném případě stěžovatelem uváděné důvody nenaplňují předpoklady ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že důvodnost podání návrhu je třeba posuzovat procesně, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po popisu procesního vývoje dané věci opětovně dává najevo nesouhlas s rozhodnutím o nákladech řízení, o nichž podle něj mělo být rozhodnuto podle §146 odst. 2 o. s. ř., a domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení práva na spravedlivý proces.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě, kdy, jak nutno dodat, obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí, stalo a lze tak na zdůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu