ECLI:CZ:US:2011:4.US.11.11.1
sp. zn. IV. ÚS 11/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Petrem Poláchem, advokátem, se sídlem Blansko, Bezručova 52, adresa k doručování: Brno, Koliště 55, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. 8 Tdo 1007/2010, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010 sp. zn. 7 To 468/2009 a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. 2 T 35/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 1. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména článkem 8, článkem 36 a článkem 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v podústavní rovině zásadami zakotvenými zejména v zákoně číslo 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatelova ústavněprávní argumentace se soustřeďuje zejména do tvrzení, že během trestního řízení byla porušena zásada zachování totožnosti skutku, když obžaloba ho vinila ze spáchání trestného činu přijímání úplatku ve formě pomoci, avšak rozsudkem prvostupňového soudu byl uznán vinným jako pachatel trestného činu podvodu. Dále se soudy podle názoru stěžovatele nedostatečně zabývaly mírou zákonem vyžadované společenské nebezpečnosti, kterou stěžovatel měl podle obecných soudů naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy.
Ústavní soud po přezkoumání věci neshledal, že by byly právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dostatečnými pro vydání předmětných rozhodnutí. Za daného stavu věci není Ústavní soud oprávněn jakkoliv zasahovat do oblasti, vyhrazené obecným soudům, jelikož by tak překročil své kompetence a nepřípustně zasáhl zejména do zásady volného hodnocení důkazů těmito soudy a tím i do jejich ústavně garantované nezávislosti.
Obecné soudy podle mínění Ústavního soudu postupovaly ve zkoumaném případě v souladu se základními zásadami trestního řízení a žádná stěžovatelova základní práva neporušily. Věc byla projednána při dodržení stěžovatelova práva na obhajobu a soudy přesvědčivým způsobem svá rozhodnutí odůvodnily. Nic nenasvědčuje tomu, že by ve spravedlivém soudním řízení nebyla stěžovateli řádně prokázána vina, ani že by mu nebyl uložen adekvátní a přiměřený trest.
Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatel z velké části opakuje námitky, které již uváděl ve svém odvolání (resp. dovolání). S těmi se však obecné soudy řádným způsobem vypořádaly. O tom, že k trestné činnosti došlo tak, jak je v napadených rozhodnutích popsáno, nemá Ústavní soud na základě studia shromážděných podkladů žádné pochybnosti, které by jej ústavně opravňovaly k ingerenci do dané věci. Naopak Ústavní soud má za to, že může zcela odkázat zejména na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí městského a Nejvyššího soudu - jejich závěry jsou zcela v souladu s aplikační praxí i doktrínou (ke stěžovatelem akcentované zásadě zachování totožnosti skutku Ústavní soud v této souvislosti odkazuje například na Jelínek, J. a kol. TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ, EUROLEX BOHEMIA, Praha, 3. vyd., 2003, s. 421, kde je tato problematika přehledně vysvětlena).
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu