ECLI:CZ:US:2011:4.US.1142.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1142/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě, 28. října 2663/150, proti vyjádřením odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 14. 2. 2011 č. j. MSK 4281/2011, sp. zn. DSH/2680/2011/Krá 060.1 VS, odboru dopravy Magistrátu města Ostravy ze dne 21. 12. 2010 č. j. SMO/331840/10/OD/Tur, sp. zn. S-SMO/323826/10/OD/2 a Úřadu městského obvodu Poruba ze dne 4. 11. 2010 č. j. neuvedeno a ze dne 8.11.2010 č. j. POR 42530/2010, sp. zn. POR S 3414/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní a jinou právní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na rovné postavení v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i s ohledem na nezákonné uplatnění státní moci v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny, aby Ústavní soud zakázal Úřadu městského obvodu Poruba, Magistrátu města Ostravy a Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje pokračování v odpírání řádného projednání jeho stížnosti a nařídil Úřadu městského obvodu Poruba řádně projednat jeho stížnost.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených vyjádření, podal stěžovatel dne 30. 7. 2010 elektronickou poštou Úřadu Městského obvodu Poruba podnět k opravě obrubníků přilehlých k chodníku v Ostravě-Porubě, Havlíčkovo náměstí 732/15 a upozornil na havarijní stav chodníku i u dvorního vchodu jeho domu. Dne 10. 10. 2010 pak elektronickou poštou vyřízení tohoto svého podnětu a upozornění urgoval. Jeho podnět a upozornění však nebyly podle názoru stěžovatele vyřízeny uspokojivě a proto stěžovatel podal proti postupu Úřadu městského obvodu Poruba podle §175 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), stížnost pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku konkrétnosti a přílišné obecnosti vyrozumění o přijatých opatřeních. Odbor technický a provozní Úřadu městského obvodu Poruba návazně ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2010 stížnost stěžovatele vyhodnotil nikoliv jako stížnost a k samotné jeho stížnosti na nesprávnost postupu při vyřízení se věcně nevyjádřil. Stěžovatel proto požádal Magistrát města Ostravy o přešetření způsobu vyřízení jeho stížnosti. Magistrát města Ostravy sice ve vyjádření po rekapitulaci celé situace zmínil, že by Úřad městského obvodu Poruba měl podnět stěžovatele v rámci svých finančních možností řešit, zároveň však bez zdůvodnění potvrdil závěr Úřadu městského obvodu Poruba, že nejde o stížnost ve smyslu správního řádu. Stěžovatel proto podal ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje dne 8. 1. 2011 žádost o přešetření vyřízení stížnosti. V této žádosti stěžovatel poukázal, že jeho podnět i následná stížnost mají být posuzovány podle svého obsahu a nikoliv podle interního stanoviska stěžovaného, s nimž nebyl stěžovatel seznámen. Krajský úřad Moravskoslezského kraje ve vyjádření uvedl, že v případě stěžovatelova podnětu vlastníkovi komunikace a stížnosti se nejedná o správní řízení vedené Úřadem městského obvodu Poruba a v postupu obou správních orgánů pochybení neshledal s tím, že řešení týkající se opravy chodníku je výlučně věcí vlastníka místní komunikace.
3. Stěžovatel napadeným rozhodnutím správních orgánů vytýká, že k jeho podnětu, jímž se domáhal nápravy konkrétního závadného stavu, nepřistupovaly řádně a neučinily potřebná opatření k nápravě. K jeho námitkám, že uváděná opatření jsou nedostatečná a související argumentace nekonkrétní, mu správní orgán odepřel právo na věcné projednání jeho stížnosti s tím, že se vůbec nejedná o stížnost. Správní orgán měl podle názoru stěžovatele zjistit v rámci své dozorové činnosti, zda jde o závadný stav a přijmout opatření k nápravě, resp. pohnat k odpovědnosti za vadný stav vlastníka. V každém případě pak měl správní orgán dbát jeho práva na řádné projednání jeho stížnosti, včetně řádného zdůvodnění závěrů, k nimž správní orgán dospěl. Při projednávání stížnosti by měl správní orgán také dbát rovného postavení stěžovatele a správního orgánu. Přehazování stížnosti ze správního režimu do podoby pouhého neformálního podnětu nemá podle stěžovatele oporu v zákoně a je projevem libovůle státní moci. Napadenými zásahy veřejné moci bylo tak stěžovateli fakticky odepřeno právo stěžovat si na postup správních orgánů, a to bez zdůvodnění opřeného o konkrétní zákonná ustanovení. Stěžovatel proto na základě shora uvedeného navrhuje, aby Ústavní soud vzhledem k zásahu do jeho základních práv zakázal správním orgánům pokračovat v odpírání řádného projednání jeho stížnosti z července 2010 a nařídil Úřadu městského obvodu Poruba řádné projednání jeho stížnosti.
II.
4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
5. Ústavní soud předně konstatuje, že je při posuzování ústavní stížnosti vázán pravomocemi a kompetencemi stanovenými mu Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle těchto zákonných ustanovení je Ústavní soud povinen postupovat i v řízení o ústavních stížnostech, jehož smyslem je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických a právnických osob. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Pro posouzení splnění této základní náležitosti ústavní stížnosti je podstatná skutečnost, zda orgán veřejné moci aktem napadeným ústavní stížností autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry fyzické osoby, tj. že tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku jejích oprávnění a povinností, což Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
6. Jádro ústavní stížnosti představují stěžovatelovy námitky vztahující se k postupu správních orgánů, které podle jeho názoru řádně neprojednaly jeho stížnost podle ustanovení §175 odst. 1 správního řádu, neučinily potřebná opatření k nápravě závadného stavu chodníku a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily.
7. Ke stěžovatelem uváděným tvrzením Ústavní soud v obecné rovině konstatuje, že stížnosti a podněty občanů jsou podáními, jejichž cílem je upozornit na nedostatky v činnosti veřejné správy se snahou dovolat se jejich odstranění. Jejich vyřizování podrobně upravovala vládní vyhláška o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, uveřejněná v Úředním listu pod č. 150/1958. K 31. 12. 2005 byla zákonem č. 370/2005 Sb. předmětná vládní vyhláška v návaznosti na přijetí nového správního řádu zrušena, přičemž ustanovení v §175 v odst. 1 správního řádu stanoví, že dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany. V dalších odstavcích pak uvedené předmětné právní ustanovení stanoví postup při vyřizování stížností. Správní řád také upravuje ochranu před nečinností správního orgánu (§80).
8. Ve smyslu ustanovení §175 správního řádu mohou občané podanými stížnostmi a podněty upozorňovat na situace, kdy je třeba provést opatření v rámci správního dozoru (např. vadný stav staveb nebo pozemních komunikací). Právní předpisy však nedávají stěžovateli právní nárok na provedení takového dozoru a na uskutečnění takových dozorčích úkonů (opatření), které stěžovatel považuje za vhodné (viz k tomu podrobně HENDRYCH, D. Správní právo: Obecná část. 7. vyd. Praha: C.H. BECK, 2009. s. 687-688). Podaná stížnost musí být vyřízena do 60 dnů a o vyřízení musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Proti vyřízení stížnosti nejsou přípustné opravné prostředky ve správním řízení ani žaloba ke správnímu soudu, stěžovatel však může požádat nadřízený správní orgán, aby prošetřil způsob vyřízení stížnosti.
9. Ve světle výše uvedeného Ústavní soud neshledal v postupu správních orgánů vykročení ze základních zásad vyřizování podnětů a stížností občanů. Stěžovatel podal podnět ke stavu chodníku přiléhajícího k místní komunikaci ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Na uvedený stěžovatelův podnět reagoval technický a provozní odbor Úřadu městského obvodu Poruba a odbor dopravy Magistrátu města Ostravy. Ke stížnosti stěžovatele se pak vyjádřil i Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Stěžovatelem v ústavní stížnosti uváděná tvrzení ji neposunují do ústavně právní roviny a ke stěžovatelem tvrzeným zásahům do jeho ústavně zaručených základních práv ústavní stížnost postrádá jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci. Uplatněné námitky jsou svou povahou převážně vyjádřením stěžovatelova nesouhlasu s vyjádřením správních orgánů k jeho podnětu. Tento jeho nesouhlas však nezakládá sám o sobě důvod k ústavní stížnosti z pohledu stěžovatelem namítaného porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu. Taktéž tvrzené porušení práva na rovné postavení v řízení Ústavní soud s ohledem na veřejnoprávní povahu vztahu stěžovatele a správního orgánu neshledal. S ohledem na výše uvedené pak nemá své odůvodnění ani stěžovatelova námitka stran porušení čl. 2 odst. 2 Listiny.
10. Vzhledem k tomu, že nebyl shledán jakýkoliv zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu