ECLI:CZ:US:2011:4.US.1169.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1169/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Re GROUP, a. s., U Soudu 6200/17, Ostrava, právně zastoupené advokátem Mgr. Thomasem Mumulosem, Preslova 9, Ostrava - Moravská Ostrava, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. 51 Co 3/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 19. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citované části usnesení krajského soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a stěžovateli přiznal vůči vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 960,- Kč (výrok II.).
Stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, že soud stanovil výši odměny za zastupování účastníka advokátem dle ustanovení §14 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen "advokátní tarif"). Při tomto postupu však opomněl aplikovat §13 odst. 1 větu za středníkem, podle níž soud při určení odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení §13 nepostupuje, bylo-li řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Jestliže pak řízení před okresním soudem bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby vedlejším účastníkem, neměl odvolací soud při stanovení výše odměny účastníka za zastupování vycházet z ustanovení §14 odst. 2. Měl naopak postupovat podle §3 odst. 1 advokátního tarifu a výslednou změnu poté snížit podle ustanovení §18 odst. 1 advokátního tarifu.
III.
Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že je zásadně doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a další okolnosti důležité pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud tedy není oprávněn přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva, nýbrž by měl již charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti. Dle náhledu Ústavního soudu nebyla v předmětném případě výše uvedená premisa naplněna.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že v záhlaví citovaným rozhodnutím nebylo základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny porušeno. Podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal takový případ a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu