ECLI:CZ:US:2011:4.US.1297.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1297/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Doc. MUDr. A. S., CSc., zastoupeného Mgr. Janou Lammelovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Dolní náměstí 16, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. června 2010 č. j. 0 P 129/2008-762 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. srpna 2010 č. j. 0 P 129/2008-799 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 22. prosince 2010 č. j. 70 Co 444/2010-929, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 4. května 2011, navrhoval stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 P 129/2008 (dále jen "soudní spis") se zjišťuje, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 4. června 2010 č. j. 0 P 129/2008-762 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. srpna 2010 č. j. 0 P 129/2008-799 ve věci o úpravu práv a povinností rodičů k nezl. V., o úpravu styku, svěřil nezl. V. do výchovy a výživy matky (výrok I.), stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 20 000,- Kč měsíčně, z toho 10 000,- Kč na dětské konto - účet nezletilé, a to od 1. ledna 2008 do 31. srpna 2009, dále od 1. září 2009 povinnost přispívat výživným ve výši 25 000,- Kč měsíčně, z toho 12 500,- Kč na dětské konto - účet nezletilé (výrok II.), zakázal Komerční bance, aby umožnila dispozice a výběry finančních prostředků vložených na účet - dětské konto po datu 4. června 2010 (výrok III.), uložil stěžovateli povinnost zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 556 000,- Kč (výrok IV.), uložil stěžovateli povinnost uhradit výživné, které dospěje do konce měsíce, ve kterém bude rozsudek otci doručen (výrok V.), upravil osobní styk stěžovatele s nezletilou (výrok VI.), dále upravil osobní styk stěžovatele s nezletilou po dobu o hlavních prázdninách, v době vánočních, velikonočních, jarních, podzimních a hlavních letních prázdnin (výrok VI. až VIII.), rozhodl o místě předání nezletilé stěžovateli (výrok IX.), uložil matce nezletilou řádně připravit na osobní styk a otci ji předat (výrok X.), stěžovateli uložil povinnost nezletilou po ukončení styku řádně matce předat zpět (výrok XI.), zamítl usnesení okresního soudu ze dne 4. února 2010 č. j. 0 P 129/2008-539 o předběžném opatření (výrok XII.), stěžovateli uložil povinnost uhradit na nákladech řízení vzniklých státu částku 5 759,- Kč (výrok XIII.), matce uložil povinnost uhradit na nákladech řízení vzniklých státu částku 5 759,- Kč (výrok XIV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XV.).
K odvolání stěžovatele i matky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. prosince 2010 č. j. 70 Co 444/2010-929 rozsudek okresního soudu ve výroku I. o výchově a ve výrocích II. a III. o výživném potvrdil (výrok I.), ve výrocích IV. a V. o výživném pak napadený rozsudek změnil ve výrocích o nedoplatku výživného (výrok II.), ve výrocích VI. - XI. o styku stěžovatele s nezletilou a v souvisejících výrocích XIII. a XIV. o náhradě nákladů řízení vzniklých státu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok III.) a ve výroku XII. o návrhu stěžovatele na výkon rozhodnutí rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok IV.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, právo na ochranu rodinného života a rodičovství a to zejména tím, že tyto soudy neprovedly stěžovatelem navržený důkaz k vypracování nového či revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Stěžovatel má za to, že zcela zásadní pro rozhodnutí o tom, komu má být nezletilá svěřena do výchovy, je objasnění toho, zda nezletilá trpí syndromem zavrženého rodiče a zda se u ní projevuje tzv. Médein syndrom. Napadená rozhodnutí pak podle názoru stěžovatele ani nezohledňují posun v osobnosti nezletilé. Proto je dle názoru stěžovatele třeba znovu přezkoumat výchovné předpoklady matky i stěžovatele, jakým způsobem jsou schopni ovlivňovat vývoj osobnosti nezletilé.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.
Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Z obsahu soudního spisu bylo zjištěno, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a s návrhy na doplnění dokazování stěžovatele se řádně vypořádaly (srov. č. listu 924 soudního spisu). Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí na základě provedených důkazů dovodil, že znalci syndrom zavrženého rodiče vyloučili a Médein syndrom nebyl zjištěn. Současně ve výrocích VI. - XI. o styku stěžovatele s nezletilou zrušil rozsudek okresního soudu a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že je ohledně možné změny vztahu stěžovatele a nezletilé třeba provést další dokazování. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných obecnými soudy neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. července 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu