ECLI:CZ:US:2011:4.US.1601.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1601/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2011 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti D. L., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, AK se sídlem Českobratrská 2, 702 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2011 č. j. 2 Nt 151/2011-251 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel ústavní stížností napadl shora označené rozhodnutí, jímž bylo dle jeho názoru porušeno jeho právo na rovnost v řízení před soudem podle ustanovení čl. 37 odst. 3 ve spojení s ustanoveními čl. 10 a 32 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením nebylo povoleno navrácení lhůty k podání odvolání proti trestnímu rozsudku soudu prvního stupně, kterou stěžovatel (resp. jeho obhájce) zmeškal. Podle stěžovatele přitom navrácení lhůty podle ustanovení §61 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), bylo zcela na místě, neboť se jeho obhájce musel v době uplynutí lhůty pro podání odvolání starat o své nemocné nezletilé děti.
Napadené rozhodnutí bez ohledu na tuto objektivně danou skutečnost a bez odpovídajícího odůvodnění stěžovatelově žádosti o navrácení lhůty nevyhovělo, čímž bylo porušeno dle stěžovatele jeho ústavně garantované právo.
II.
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není v řízení o ústavní stížnosti povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do činnosti ostatních orgánů veřejné moci může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
V projednávané věci takový případ nenastal. Navrácení lhůty podle ustanovení §61 trestního řádu je výjimečným prostředkem, který slouží k odstranění tvrdosti zákona v případech, v nichž bylo zmeškání lhůty k podání opravného prostředku zapříčiněno závažnými a bez ohledu na vůli účastníka danými skutečnostmi (např. onemocnění, úmrtí v rodině, živelná pohroma).
Samotná výjimečná povaha tohoto institutu přirozeně nezbavuje obecný soud povinnosti své rozhodnutí o navrácení či nenavrácení lhůty řádně a ústavně konformně odůvodnit. V projednávané věci však Krajský soud v Ostravě těmto požadavkům dostál. Uznal sice, že onemocnění nezletilých dětí, vyžadujících dohled a péči, může být důležitým důvodem ve smyslu ustanovení §61 trestního řádu, avšak zároveň přesvědčivě vyložil, proč v případě stěžovatele navrácení lhůty nepovolil. Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních výhrad proti názoru, že stěžovatel buď mohl (např. po telefonické konzultaci) podat stručné odvolání sám, nebo že odvolání mohlo být podáno obhájcem stěžovatele i za zmíněných okolností. Jak totiž obhájce stěžovatele sám v předcházejícím řízení uvedl, bezodkladné a důležité úkony byl připraven provádět i za situace, kdy se staral o své nezletilé potomky.
Ústavní soud tedy uzavírá, že k porušení tvrzených (ani žádných jiných) ústavně garantovaných práv stěžovatele v projednávané věci nedošlo, pročež ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. června 2011
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu