ECLI:CZ:US:2011:4.US.1647.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1647/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., kterého zastupuje Mgr. Zbyněk Stavinoha, advokát se sídlem Brno, Joštova 4, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2011 č. j. Aprk 6/2011-43 a Aprk 7/2011-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. června 2011 a doplněné podáním dne 7. června 2011, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a připojené přílohy se zjišťuje, že stěžovatel se návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, podaným u Krajského soudu v Brně dne 28. února 2011, domáhal určení lhůty k provedení procesních úkonů u žádosti o ustanovení zástupce. Krajský soud v mezidobí celý příslušný spis zaslal Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud tedy návrh stěžovatele zamítl z důvodu, že krajský soud nemůže v současné době provádět žádné procesní úkony a v řízení před tímto soudem tak k žádným průtahům nedochází.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že krajský soud podané žádosti o ustanovení zástupce nedbal a spis jednoho odloučeného procesu vypravil bez splnění podmínek k řízení Nejvyššímu správnímu soudu, načež k návrhu na určení lhůty u žádosti vyrozuměl stěžovatele, že beze spisu nemůže činit úkony.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava").
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kterými byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona o soudech a soudcích, přičemž stěžovatel nesouhlasí s postupem krajského soudu, který dle jeho názoru aplikuje libovůli.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení
základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem podústavního práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadená rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních výtek proti právnímu názoru Nejvyššího správního soudu, podle něhož není návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesních úkonů u jeho žádosti o ustanovení zástupce důvodný. Nejvyšší správní soud tento svůj závěr řádně a ústavně konformně odůvodnil; ve zbytku proto může Ústavní soud na odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné Nejvyšším správním soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. června 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu