ECLI:CZ:US:2011:4.US.1662.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1662/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě-Přívozu, Fügnerova 12, směřující proti výrokům I. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces domáhal zrušení výroků I. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 71/2007 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. 30 C 71/2007-70 ze dne 30. července 2009 zamítl žalobu stěžovatele, aby žalovanému Fondu pojištění vkladů (dále jen "žalovaný") byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 33.488,- Kč s 3,5% úrokem z této částky p.a. ode dne 14. června 2005 do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že stěžovateli se odnímá osvobození od soudních poplatků, které mu bylo přiznáno usnesením vyhlášením u ústního jednání dne 15. ledna 2009 (výrok II.), uložil stěžovateli zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 18.888,70 Kč (výrok III.) a dále uložil stěžovateli zaplatit státu na soudním poplatku částku 1.340,- Kč (výrok IV.). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o zamítnutí žaloby a ve výroku III. o nákladech řízení potvrdil a ve výroku IV. o povinnosti stěžovatele zaplatit soudní poplatek změnil tak, že stěžovateli se povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby neukládá (výrok I.), zamítl návrh stěžovatele na opravu odůvodnění rozsudku (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 25.106,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem libovůle nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu Městský soud v Praze výroky I. a III. rozsudku č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Tato svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž se dostatečně vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, proto pouze odkazuje na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011.
Ústavní soud uzavírá, že svým přezkumem žádný důvod ke kasaci výroků I. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 Ústavní soud předně konstatuje, že podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze odložit vykonatelnost pouze ústavní stížností napadených rozhodnutí. Stěžovatel ústavní stížností napadl výroky I. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011, nikoli však jeho výrok II. Proto návrh na odklad vykonatelnosti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 je nutno jako nepřípustný odmítnout. Stran návrhu na odklad vykonatelnosti zbývajících výroků I. a III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 434/2010-166 ze dne 22. března 2011 platí, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti uvedených ústavní stížností napadených výroků rozhodnutí proto sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2011
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu