ECLI:CZ:US:2011:4.US.1942.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1942/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky BÜRGER Transport, s.r.o., se sídlem v Libici nad Cidlinou 302, zastoupené Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 50/2011-105 ze dne 5. dubna 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení čl. 2 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), čl. 2, čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 15 C 132/2010 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Nymburce rozsudkem č. j. 15 C 132/2010-67 ze dne 8. listopadu 2010 uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni České televizi (dále jen "žalobkyně") částku 20.270,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 18.179,- Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 31 Co 50/2011-105 ze dne 5. dubna 2011 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13.620,- Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že postupem obecného soudu bylo bezdůvodně zasaženo do jejího práva vlastnit majetek a především pak do jejího práva na spravedlivý proces, a to prostřednictvím porušení zásady rovnosti zbraní v civilním soudním řízení.
Pasivní legitimace stěžovatelky byla v řízení před obecnými soudy odůvodněna ust. §3 odst. 1 věty druhé zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, tedy že stěžovatelka je poplatníkem, neboť drží nebo z jiného právního titulu užívá televizní přijímače alespoň jeden měsíc. Zároveň však podle stěžovatelky soud prvního stupně vzal v odůvodnění svého rozhodnutí za nesporné tvrzení stěžovatelky, že od měsíce září 2009 již televizní přijímače stěžovatelka neužívá a jejich vlastníkem a zároveň držitelem a uživatelem je třetí subjekt, který uhradil televizní poplatky již za měsíce srpen a září 2009, jakož i za další následující měsíce a dále je řádně hradí. Kontrola byla provedena dne 4. srpna 2009. Toto tvrzení bylo soudem rovněž považováno za nesporné. Do září 2009 tedy uběhlo pouhých 27 dní. Rozhodnutí soudu je tak podle stěžovatelky značně nekonzistentní, když na jednu stranu soud tvrdí, že kontrola proběhla dne 4. srpna 2009 a od září již televizní přijímače nejsou umístěny v místě, kde byla kontrola provedena, ale v místě sídla třetího subjektu, tj. spol. BÜRGER Logistic s.r.o., a na druhou stranu soud dovodil, že stěžovatelka užívá přijímače alespoň jeden měsíc. Stěžovatelce není známo, z čeho soud dovodil dobu užívání přijímačů, když sám uvádí, že má za nesporné, že hned na začátku září 2009 byly přijímače přemístěny do místa sídla třetího subjektu. Stěžovatelka podle jejího názoru nemůže být v tomto sporu pasivně legitimována.
Stěžovatelka dále uvádí, že nemůže souhlasit s názorem odvolacího soudu, který dovodil, že stěžovatelka byla držitelem televizních přijímačů od kontroly provedené dne 4. srpna 2009 až do doby, než se jako poplatník přihlásil třetí subjekt. Stěžovatelce není zřejmé, jakým způsobem k této úvaze odvolací soud dospěl, když onen třetí subjekt, byť opožděně, splnil veškeré své povinnosti, a to včetně úhrady svých dlužných poplatků včetně měsíce srpna 2009. Žalobkyně skutečnost, že by stěžovatelka byla držitelem přijímačů až do dne 30. října 2009 nejen že netvrdila, ale ani neprokázala. Stěžovatelka se domnívá, že jde o svévoli soudů, když rozhodnutí soudu vychází ze skutečností, které nemají oporu v provedených důkazech.
Soudy se podle stěžovatelky dále důkladně nezabývaly zásadní otázkou, že jako poplatník k předmětným televizním přijímačům je hlášena jiná osoba (spol. BÜRGER Logistic s.r.o. jako jejich vlastník), která poplatky řádně hradí, a to již od srpna 2009. Soudy se podle stěžovatelky opět pouze ztotožnily s právním názorem žalobkyně, že poplatek nelze hradit zpětně. Tento závěr je však ve svých důsledcích doveden ad absurdum a tudíž je takový výklad zákona dle judikatury Ústavního soudu nepřípustný.
Všechny dlužné poplatky byly podle stěžovatelky poplatníkem, tedy vlastníkem, uhrazeny a nemůžou být pro stejné televizní přijímače požadovány dvakrát. Nárok vedlejšího účastníka tak byl podle stěžovatelky zcela uhrazen, a to třetí osobou, která je poplatníkem za tyto televizní přijímače. Žalovaná tak nemá důvod domáhat se zaplacení již jednou uhrazeného nároku a to navíc po subjektu, který není pasivně legitimován.
S ohledem na výše uvedené se tedy stěžovatelka domnívá, že nárok žalobkyně je neopodstatněný, když požaduje jednou zaplacené plnění byť opožděné znovu a soudy bez jakýchkoliv důkazů poskytnutých vedlejším účastníkem (kromě kontroly provedené dne 4. srpna 2009) tomuto jeho nároku přisvědčily.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, provádění a hodnocení důkazů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody. Za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy vyjádřenými v hlavě páté Listiny, nepřísluší Ústavnímu soudu ingerovat do jejich nezávislé rozhodovací činnosti a jejich rozhodnutí rušit.
Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly soudy v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu rozhodně nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti.
K námitce stěžovatelky stran nekonzistence rozhodnutí (zřejmě v záhlaví citovaného), když soud měl považovat za nesporné tvrzení stěžovatelky, že od měsíce září 2009 již televizní přijímače stěžovatelka neužívá a jejich vlastníkem a zároveň držitelem a uživatelem je třetí subjekt, který uhradil televizní poplatky již za měsíce srpen a září 2009, jakož i za další následující měsíce, a dále když soud sám měl mít za nesporné, že hned na začátku září 2009 byly přijímače přemístěny do místa sídla třetího subjektu, konstatuje Ústavní soud, že ani soud prvního stupně ani soud odvolací tyto skutečnosti za nesporné nepovažoval a nic takového není uvedeno ani v odůvodnění jejich rozhodnutí. Tyto soudy pouze uvedly, že tyto skutečnosti stěžovatelka sdělila žalobkyni, popř. že tyto skutečnosti spol. BÜRGER Logistic s.r.o. uvedla ve svém prohlášení. Obecné soudy tyto skutečnosti následně zhodnotily a odvolací soud mimo jiné uvedl, že tato prohlášení považuje za účelová. Tomuto hodnocení nemá Ústavní soud co vytknout. Stěžovatelka k prokázání skutečností uváděných v těchto prohlášeních nenabídla žádný další důkaz, např. účetní evidenci a doklad o nabytí těchto televizních přijímačů spol. BÜRGER Logistic s.r.o., což s ohledem na personální propojení této společnosti se stěžovatelkou bylo jistě možné. Stejně tak stěžovatelka např. neuvedla, od kdy a z jakého důvodu byly předmětné televizní přijímače umístěny v její provozovně, kde byly nalezeny při kontrole dne 4. srpna 2009.
Ústavní soud nemá důvod zpochybňovat též závěr odvolacího soudu, podle kterého byla stěžovatelka držitelem televizních přijímačů od kontroly provedené dne 4. srpna 2009 až do doby, než se jako poplatník přihlásil třetí subjekt. Tento závěr považuje Ústavní soud v návaznosti na provedené dokazování za logický, přičemž s tímto závěrem koresponduje též výše uvedená a odvolacím soudem konstatovaná účelovost prohlášení spol. BÜRGER Logistic s.r.o.
Podle náhledu Ústavního soudu není též pravdivé tvrzení stěžovatelky, že již od srpna 2009 byla jako poplatník k předmětným televizním přijímačům hlášena jiná osoba (spol. BÜRGER Logistic s.r.o.), která poplatky řádně hradila, a to již od srpna 2009. V době provedené kontroly a po ní až do dne 30. října 2009 tomu tak nebylo a tyto televizní přijímače přihlášeny nebyly.
Obecné soudy dospěly na základě provedeného dokazování k závěru, že poplatníkem televizního poplatku za předmětné přijímače byla v rozhodném období stěžovatelka, když neuvěřily prohlášením stěžovatelky ani s ní personálně propojené spol. BÜRGER Logistic s.r.o. stran skutečností vedoucích k závěru, že u stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro to, aby byla poplatníkem televizních poplatků za předmětné televizní přijímače, nýbrž že tímto poplatníkem byla spol. BÜRGER Logistic s.r.o. Uvedený závěr obecných soudů považuje Ústavní soud za dostatečně podložený a logický a jako projevu nezávislého soudního rozhodování mu z hlediska ústavnosti nemá co vytknout.
Ústavní soud uzavírá, že žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu