ECLI:CZ:US:2011:4.US.1983.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1983/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Matiční 730/3, proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 20. února 2009 č. j. 112 C 219/2005-155, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2009 č. j. 56 Co 227/2009-194 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2011 č. j. 21 Cdo 638/2010-212, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 7. července 2011 doručeno podání stěžovatelky, ve kterém navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a současně žádala o prominutí zmeškání lhůty a doplnění ústavní stížnosti o náležitosti stanovené zákonem z důvodu porušení jejího základního práva na soudní ochranu dle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dne 16. května 2011 podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tím, že ústavní stížnost, která nesplňovala základní předpoklady k podání ústavní stížnosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplní s advokátem určeným ji Českou advokátní komorou. Dne 8. června 2011 Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl z důvodu, že stěžovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu 86 ústavních stížností, v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem a i přes avizované doplnění ústavní stížnosti, ústavní stížnost nedoplnila o zákonné náležitosti. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále uvedla, že dne 31. května 2011 jí byl určen advokát Mgr. Peter Harmečko. Stěžovatelka proto znovu prostřednictvím svého právního zástupce navrhla zrušení všech napadených rozhodnutí a tento svůj návrh spojila s žádostí o prominutí lhůty k doplnění ústavní stížnosti. Na zrušení napadených rozhodnutí stěžovatelka trvá z důvodu, že nesouhlasí s výroky napadených rozhodnutí, neboť Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově stěžovatelce v řízení o rozvod manželství nejprve na žádost stěžovatelky ustanovil zástupce, pro ztrátu důvěry mezi stěžovatelkou a tímto zástupcem, však došlo k zániku právního zastoupení, další zástupce stěžovatelce již ustanoven nebyl. Stěžovatelka je toho názoru, že tím, že jí nebyl ustanoven soudem advokát, byl výsledek řízení o rozvodu manželství výrazně ovlivněn v její neprospěch.
Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených příloh konstatuje, že se jedná o ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení.
Z doručené ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjišťuje, že právní zástupce stěžovatelky odeslal ústavní stížnost prostřednictvím České pošty, s. p., dne 4. července 2011. U Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově bylo Ústavním soudem telefonicky ověřeno, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2011 č. j. 21 Cdo 638/2010-212 bylo stěžovatelce doručeno dne 12. dubna 2011. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dnem 13. června 2011.
V daném případě posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo pondělí dne 13. června 2011. Pokud pak byla ústavní stížnost odeslána Ústavnímu soudu dne 4. července 2011, stalo se tak evidentně po uplynutí 60 denní lhůty určené pro její podání. Výše uvedená lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy. Nic na tom nemění ani okolnost, že původní ústavní stížnost stěžovatelky byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 8. června 2011 sp. zn. II. ÚS 1414/11. Opakovanou ústavní stížnost proti týmž rozhodnutím, o nichž bylo již Ústavním soudem rozhodnuto nemeritorním rozhodnutím, by sice bylo možné podat, ovšem pouze za předpokladu, že by byla podána v zákonem stanovené 60 denní lhůtě od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje. Tato podmínka jednoznačně splněna nebyla.
Za dané situace soudkyni zpravodajce nezbylo, aniž by stěžovatelku vyzývala k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci [srov. §41 písm. b), §30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu], než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. července 2011
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka