ECLI:CZ:US:2011:4.US.1993.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1993/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2011 o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Z., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 13. 6. 2011 č. j. 101154/2011-MZE-13302 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností napadla shora označené správní rozhodnutí s tvrzením o porušení práva vlastnit majetek a osobnostních práv své rodiny. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž nebyla povolena obnova správního řízení (neboť podle právního názoru správního orgánu byla žádost o obnovu podána po zákonem stanovené lhůtě).
Obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení před správními orgány, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jde skutečnosti známé jak stěžovatelce, tak účastníku řízení.
Dříve, než mohl rozhodnout ve věci samé, musel Ústavní soud prověřit, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky vymezené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (srov. i ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Pakliže procesní prostředek ochrany (jiný než ústavní stížnost) proti tvrzenému porušení základních práv existuje, je povinností stěžovatelky tento prostředek vyčerpat ještě před podáním ústavní stížnosti; v opačném případě se zásadně jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.
V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že proti napadenému rozhodnutí lze ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů podat žalobu ve správním soudnictví.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení. Takový postup by byl totiž zcela nadbytečný, neboť i kdyby stěžovatelka řádně zastoupena byla, nic by to na nepřípustnosti jejího návrhu změnit nemohlo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. července 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj