ECLI:CZ:US:2011:4.US.2081.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2081/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky L. B., zastoupené JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Masarykova 31, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 322/2008-227 ze dne 30. března 2011 a proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. 4 C 168/2006-141 ze dne 13. května 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a majetkových práv, domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 4 C 168/2006 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jihlavě rozsudkem č. j. 4 C 168/2006-141 ze dne 13. května 2008 uložil stěžovatelce a 2. žalovanému M. B. zaplatit žalobkyni České spořitelně, a.s. (dále jen "žalobkyně") společně a nerozdílně částku 22.428,83 Kč s 16,30% p.a. úrokem z prodlení z částky 1.433.112,94 Kč jdoucím od 1. května 2005 do 11. června 2007 a s 16,30 % p.a. úrokem z prodlením z částky 22.428,83 Kč jdoucím od 12. června 2007 do zaplacení, řádný úrok ve výši 133.565,20 Kč a poplatky ve výši 4.380,-Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 1.080,- Kč (výrok II.) K odvolání stěžovatelky proti části rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 28Co 322/2008-227 ze dne 30. března 2011 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. částečně potvrdil ve vztahu ke stěžovatelce, a to co do řádného úroku ve výši 133.565,20 Kč a co do poplatků ve výši 4.380,- Kč (výrok I.) a dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do 16,30% p.a. úroku z prodlení z částky 1.433.112,94 Kč jdoucího od 1. května 2005 do 11. června 2007 ve vztahu ke stěžovatelce a též ve výroku II. ve vztahu ke stěžovatelce zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ke dni 11. června 2007 byla žalobkyni uhrazena částka ve výši 1.410.684,11 Kč, která byla dle vyjádření žalobkyně použita k umoření jistiny. Na základě této částečné úhrady vzala žalobkyně dne 11. června 2007 částečně žalobu zpět, a to v částce 1.410.684,11 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě č.j. 4 C 168/2006-89 ze dne 24. září 2007 pak bylo řízení v rozsahu částky 1.410.684,11 Kč s příslušenstvím zastaveno. Částečným zpětvzetím žaloby a zejména pravomocným zastavením řízení v uvedeném rozsahu tedy již podle stěžovatelky předmětem řízení nebyla částka ve výši 1.410.684,11 Kč ani její příslušenství a nadále bylo řízení vedeno toliko pro částku 22.428,83 Kč s příslušenstvím. V rozsahu příslušenství, tedy částky 133.565,20 Kč, poplatků ve výši 4.380,- Kč a úroku ve výši 16,30% p.a. zčástky 1.410.684,11 Kč ode dne 1. května 2005 do dne 12. června 2007 bylo řízení pravomocně zastaveno.
Přestože řízení bylo nejen v části jistiny, ale i co se týká jejího příslušenství, pravomocně zastaveno, Okresní soud v Jihlavě o příslušenství opětovně svým v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl, když zavázal stěžovatelku k úhradě příslušenství, tedy částky 133.565,20 Kč, poplatků ve výši 4.380 Kč a úroku ve výši 16,30% p.a. z částky 1.410.684,11 Kč ode dne 1. května 2005 do dne 12. června 2007. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání. Odvolací soud svým v záhlaví citovaným rozhodnutím v rozsahu části příslušenství rozsudek nalézacího soudu potvrdil, když uvedl, že částečné zpětvzetí učiněné žalobcem trpí vnitřní rozporností a ze strany soudu prvního stupně došlo k pochybení, když tento se nepostaral o odstranění tohoto nedostatku žalobcova pochybení a dále, že část výroku I. usnesení soudu o zastavení řízení je neurčité, avšak v rozporu s těmito zjištěními dospěl odvolací soud k závěru, že pochybení nemělo vliv na rozhodnutí soudu a že bylo možno nadále vést řízení i ve věci příslušenství, tedy ve věci, ve které již bylo řízení pravomocně zastaveno. Soud jako státní orgán tak podle stěžovatelky jednal o věci, o které mu jednat nepříslušelo.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 322/2008-227 ze dne 30. března 2011 byl rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č. j. 4 C 168/2006-141 ze dne 13. května 2008 ve výroku I. co do 16,30% p.a. úroku z prodlení z částky 1.433.112,94 Kč jdoucího od 1. května 2005 do 11. června 2007 ve vztahu ke stěžovatelce a též ve výroku II. ve vztahu ke stěžovatelce zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v tomto rozsahu o věci dosud nerozhodl a stále tak běží řízení u obecného soudu. Proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná.
Následně vzal Ústavní soud v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu a jím potvrzenou část rozhodnutí soudu prvního stupně (dále jen "relevantní části rozhodnutí") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil. Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly relevantními částmi rozhodnutí v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Tato svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu rozhodně nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti.
Ačkoli postup soudu prvního stupně stran částečného zastavení řízení nepovažuje Ústavní soud za bezchybný a zcela precizní, je nepochybné, jak uvedl též odvolací soud, že žalobkyně vyjádřila ve svém částečném zpětvzetí žaloby naprosto jasně, o jaké části nároku má být po částečném zpětvzetí žaloby v řízení pokračováno. Uvedená vada řízení pak podle náhledu Ústavního soudu nedosahuje ústavněprávní roviny, a není tedy důvodem pro kasaci relevantních částí rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu