ECLI:CZ:US:2011:4.US.2168.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2168/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky BEAS ENERGY s. r. o., IČ 28801725, se sídlem Sadová 454, 551 02 Jaroměř, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101710/11/178913507251 a o návrhu na zrušení ustanovení hlavy III zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení hlavy III zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně. Současně s poukazem na ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhla zrušení tamtéž označených zákonných ustanovení, o něž se napadené rozhodnutí opírá.
Stěžovatelka vyslovila v návrhu (konkrétními argumenty podložený) názor, dle něhož je její ústavní stížnost přípustná, resp. že jsou naplněny podmínky §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na podporu tohoto svého stanoviska podrobně rozvedla důvody, pro něž má za to, že návrh podstatně přesahuje její vlastní zájmy, pročež považuje ústavní stížnost za způsobilou věcného projednání, aniž by předtím vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně práv zákon poskytuje.
Při vědomí jedné z myslitelných alternativ rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelka rovněž uvedla, že z webových stránek zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení zákona č. 402/2010 Sb. a části zákona č. 346/2010 Sb. Poukázala na skutečnost, že návrh skupiny senátorů směřuje proti jinému právnímu předpisu než zákonu č. 180/2005 Sb., resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje. V této souvislosti dodala, že tuto poznámku činí především za účelem vyvrácení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Zdůraznila, že návrhy skupiny senátorů a její návrh nejsou totožné z hlediska svého předmětu a nevzniká zde ani překážka litispendence. V důsledku toho vyjádřila názor, dle něhož za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle §64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle §43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona].
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou ohledně návrhu stěžovatelky splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
V tom rámci, shodně jako v usnesení ze dne 4. srpna 2011 sp. zn. I. ÚS 2120/11, dospěl Ústavní soud k závěru, dle něhož podmínky pro výjimečnou aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. nejsou splněny.
Tento závěr vyplývá z toho, že navrhovatelkou napadaná právní úprava je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11, zahájeného 11. března 2011. V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ustanovení §7a až §7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení obsažená v hlavě III tohoto zákona, což vyplývá z úpravy petitu návrhu, jak je obsažen v podání ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, spočívající v požadavku navrhovatelky na zrušení označené právní úpravy, je takto reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Z ustálené judikatury vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí procesně její osud (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
V důsledku uvedeného byly jak ústavní stížnost, tak i s ní (akcesoricky) spojený návrh na zrušení zákonných ustanovení odmítnuty [§43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu